Výpověď psa jako klíčový důkaz

Pokud člověk vzdoruje kapitalismu, pak k uvěznění není potřeba mnoho. Jak ukazuje můj případ, někdy stačí pouhá “výpověď” psa. Policie mne obvinila z několika trestných činů. Mimo jiné i ze tří útoků, ke kterým se přihlásila Síť revolučních buněk (SRB). Podívejme se, jak málo policii stačilo k obvinění.

Dne 24.5.2014 byly zapáleny dveře prodejny D.D.Technik. V komuniké SRB se psalo, že to byl vzkaz pro ty, co bohatnou z prodeje nástrojů šmírování, jako jsou kamerové systémy. Policie se zeptala služebního psa, kdo dveře zapálil. Pes jim řekl, že jsem to byl prý já, protože na místě činu ucítil můj pach.

Policii tento úspěch nestačil, tak požádala psa o rozmluvu i po dalším útoku SRB. Dne 1.7.2015 v Praze bylo zapáleno policejní auto. V komuniké SRB se psalo, že to byl pozdrav pro anarchistu Aleše Kočího, který byl uvězněn při operaci Fénix. Policejní pes se opět vyjádřil, že jsem prý útočil já, protože na místě činu ucítil můj pach. No a stejnou věc řekl pes i v případě policejního auta, které vyhořelo 4.7.2015 před nádražím Praha – Bubny. Tentokrát můj pach prý ucítil pouhých 25 metrů od místa činu.

Takže si to shrňme. Došlo ke třem neobjasněným útokům a policie má jen výpověď psa, který tvrdí, že jsem útočil já. Byl by to snad dobrý námět na vtipný komiks, kdyby to však nebyla krutá realita. Policie mě chce věznit na základě toho, co jim sdělil pes? Podobnou “psí výpověď” se pokusila použít i proti anarchistovi Igoru Ševcovovi. Pes se tehdy nechal slyšet, že Igor hodil zápalnou lahev na dům rodiny Stropnických. Prý cítil jeho pach na místě činu. Igor naštěstí u soudu prokázal, že byl na úplně jiném místě a nemohl to tedy udělat. Pochopitelně ani neměl motiv pro takový čin.

Igorův případ poukázal na skutečnost, že pokud pes dává nějaký signál zvuky či tělem, jakákoliv snaha tomu porozumět je vždy jen spekulativním odhadem. Lidé prostě neovládají psí řeč a mohou se mýlit ve výkladu toho, co jim pes “říká”. Proto psí vyhodnocení pachových stop nemůže sloužit jako usvědčující důkaz. Tento fakt hodlám použít u soudu na svou obhajobu. Podobně to je i u dalších skutků, ze kterých jsem obviněn. I u nich vyšetřovatelé za důkazy označují velmi sporné spekulace.

Je celkem velká šance, že budu u soudu zproštěn obvinění. Jenže než mi soud dá prostor se obhájit, jsem držen ve vazbě. Venku jsou mí blízcí, kteří důsledkem této situace trpí. Takové věci se dít nemusí, ale dějí se. Kdo z toho má prospěch?

Lukáš Borl, 5.11.2016

Posted in General | Comments Off on Výpověď psa jako klíčový důkaz

Letter from imprisoned anarchist comrade Lukas Borl in solidarity to the prison uprising in the United States

Hello. My name is Lukáš Borl. I am 34 years old and recently I am held in custody prison in Czech republic – Europe. I am an anarchist and I express my solidarity with all oppressed and exploited people around the World regardless their origin, sexual orientation or gender. From this perspective I decided to send few words of solidarity to the prisoners in USA where, according to the information available to me, a general strike of working prisoners began on 9.9.2016. Regardless what they’ve done, regardless how the Criminal Procedure is categorizing it, I want to express my support to every striking person in prisons around USA.

Every person without exception has a right to respect and human dignity. All prisons trample this right in different ways. For example, a person whose dignity was taken away by prison is additionally exposed to exploitation by working there. As prisoners, you labor hard under hard conditions and often in danger to your own health. Time spent at work is managed by bosses, and the products of this work are taken by capitalists. On one side, there is the growing wealth of corporations, and on the other, you: the humiliated and exploited people who create the profit produced by their work. The implacable antagonism of these two worlds is obvious. If you decided to go on strike, then, it is a legitimate form of a struggle for ending exploitation. I understand this struggle and I support it. I want to let you know that your struggle is also mine. We share the same reality as human beings suffering under the control of the capital and state.

We meet in struggles to eliminate this dictatorship. A dictatorship that we can feel everywhere: in prisons and outside of them, in work and unemployment. Exploitation and the oppression permeate our lives all the time. Your strike is an important effort to change this situation.

I wish for you and for myself also that the strike will grow and resist the repression. I wish for you and for myself also to be able to connect it with other important struggles in prisons and outside of them. I wish for you and for myself also that the strike is not misled to fall into the mud of social-democratic politics and the social peace with the exploiters. Because the way to freedom is not through reforming exploitation but only through abolishing it. I wish for you and for myself also that the strike will go further than reformist demands for changing the prison regime and for better working conditions. All the prisons of the world and all the paid and unpaid work in those prisons and outside them are all part of the dictatorship of capital. Let’s struggle to abolish it, not to reform these prisons and forms of exploitation. Let’s not ask for anything. Lets take what belongs to us. Our lives and human dignity. Prisons, states, and capitalism—all must fall.

To all the imprisoned ones in USA: I am in the struggle with you. I will spread information about it and call on anarchistic groups to support it.

In solidarity, from the custody jail in Litoměřice, Czech republic, Lukáš Borl, 10.9.2016

address:
Lukáš Borl 1.3.1982
vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice
Czech republic – Europe

Posted in english | Comments Off on Letter from imprisoned anarchist comrade Lukas Borl in solidarity to the prison uprising in the United States

Repubblica Ceca: Dichiarazione dell’anarchico Lukáš Borl, catturato e arrestato

Dichiarazione a proposito del mio arresto
Domenica 4 settembre 2016 sono stato arrestato dalla polizia di Most e portato in custodia cautelare alla prigione di Litomerice. Sfortunatamente è accaduto quello che non volevo accadesse, ma che sapevo poteva succedere da un momento all’altro. Fortunatamente mi ero preparato mentalmente per una situazione del genere, cosa che mi ha permesso di gestire con una certa calma questa realtà spiacevole cui sono esposto, così come le persone che mi sono vicine, a quanto pare.

Sono stato catturato da chi difende il ruolo del capitale sulle nostre vite. Nonostante questo, la mia volontà di continuare sulla strada che ho scelto non cambia di una virgola. Continuerò a distruggere e creare. A battermi e amare. Rimango un anarchico, con tutto quello che questo comporta. Ho deciso di scrivere qualche paragrafo sulla mia incarcerazione. Sicuramente a breve esprimerò la mia opinione su altri temi che considero importanti.

Prima dell’arresto
Non è un segreto che a un certo momento ho deciso di “sparire”, preoccupato dal fatto che la polizia avesse previsto il mio arresto. Ho espresso le mie ragioni nel testo “Disappearance of supervision of state power”, pubblicato su diversi siti del movimento anarchico. La mia scelta mi ha permesso di vivere nascosto e piuttosto serenamente per mesi. Mi spostavo liberamente e mangiavo bene. Il mondo intero è diventato la mia casa, e ho potuto trovare dei ripari per avere una vita culturale e sociale. Grazie al sostegno emotivo e materiale avevo abbastanza energia per continuare a lottare per l’emancipazione. Sapevo dei rischi associati con questa lotta, ma non ho mai pensato di metterci fine e non ci penso nemmeno adesso. Liberarsi dalla dittatura dello stato e del capitalismo è un obiettivo così attraente che è impossibile distogliere la mia attenzione. Anche se il potere mi minaccia con il dito, il bastone o la prigione… Essere anarchico per me significa capire che queste minacce sono un’inevitabile conseguenza del mio desiderio evidente di libertà. È legato a una vita di ribellione quotidiana. Minacce che non posso evitare ma posso sfidare. Cosa che faccio e continuerò a fare.

Le circostanze del mio arresto
La polizia mi ha arrestato a Most, la cittadina dove sono nato e ho vissuto a lungo. Lì si trovano parte della mia famiglia e molti amici. A Most con altre persone gestivamo il centro sociale “Ateneo” e abbiamo organizzato una lunga serie di eventi, legati al movimento anarchico. In breve, in questa città sono una persona abbastanza conosciuta, sia alla popolazione sia alla polizia e i burocrati.

Per alcune persone decidere di venire in questa città è stata una manifestazione di “stupidità”, visto che ero sottoposto a un mandato d’arresto europeo. Anche chi mi è più vicino lo penserebbe, e non li biasimo. Perché guardano la questione da una posizione diversa dalla mia. E capisco che alcun* non comprendano i pensieri e le azioni di una persona che sceglie la clandestinità per un lungo periodo. La vita di un* clandestin* è legata alla separazione dalle persone che ama e che prima frequentava spesso. È una delle cose più difficili con cui deve fare i conti una persona in quella situazione. Raccogliere fondi, mangiare, trovare un riparo o mettersi al sicuro, in confronto, sono compiti relativamente facili. Ci sono due modi per gestire questa separazione. O accettarla passivamente, il che significa esporsi alla sofferenza e un’infinita frustrazione. O cercare di superare la separazione con dei contatti occasionali, che naturalmente aumentano considerevolmente il rischio di farsi catturare dalla polizia. “Istintivamente” ho scelto la seconda opzione. Sapevo cosa rischiavo e cosa potevo perdere. Ma sapevo anche che con l’isolamento potevo perdere qualcosa che per me è molto importante – il contatto con le persone che mi sono care e a cui sono caro. Ecco perché ho deciso di venire a Most, consapevole dei rischi.

Tutto avrebbe potuto filare liscio e avrei potuto spostarmi in un luogo sicuro in breve tempo, non era difficile, e avevo previsto la cosa con attenzione. Ma come tutti sanno, nella nostra vita a volte entrano in gioco degli eventi inaspettati, che non possono essere previsti né evitati. In questi casi la preparazione, la volontà o l’abilità non servono. Siamo trascinati dagli eventi senza poterlo impedire o cambiare il corso delle cose. È esattamente quello che è successo nel mio caso. Come risultato non solo non sono riuscito ad avere il contatto che cercavo, ma mi sono anche fatto arrestare. Non spiegherò ora come e perché è successo. Forse lo farò in un altro momento.

Decisione della polizia
Poco dopo l’arresto mi è stata comunicata la decisione di avviare un’azione penale. Durante l’intero processo ho deciso di esercitare il diritto di rimanere in silenzio. L’inchiesta è stata svolta dal dipartimento di polizia di Lotta al Crimine Organizzato (ÚOOZ). Mi accusano di aver creato, sostenuto e promosso un movimento che mira a sopprime i diritti umani e la libertà. Secondo la ÚOOZ ho creato una rete di cellule rivoluzionarie (SRB), participato a degli eventi della SRB e anche di aver scritto alcuni dei comunicati della SRB e di averli pubblicati sul sito “Asociace Alerta”. Affermano inoltre che ho commesso almeno quattro danneggiamenti di beni, deteriorando proprietà altrui. Due volte con un attacco incendiario a una pattuglia. Una volta durante l’attacco incendiario sulla soglia di un negozio. E una per aver taggato il muro della prigione Ruzyne di Praga. E per finire la ÚOOZ mi accusa anche di aver ricattato il proprietario del ristorante di carne “Řízkárna”.

Ho studiato attentamente tutte le accuse per scoprire su quali basi la ÚOOZ crede che io abbia commesso tali atti. Onestamente mi sono tranquillizzato, perché le loro “prove” sono un misto di congetture e valutazione degli “indizi”, che in realtà non provano in alcun modo il mio coinvolgimento nei fatti in questione.

Difesa
Come noto, non ho simpatia per il sistema giudiziario. Lo considero parte degli strumenti repressivi del capitalismo cui mi oppongo. Nonostante questo ho deciso di cercare di difendermi in aula visto che le “prove” presentate contro di me dall’ÚOOZ sono deboli. Mi rendo conto che questa scelta significa combattere sullo stesso terreno del nemico con mezzi limitati. È per questa ragione che non ho grandi aspettative o illusioni sul fatto che la corte si comporti come un’istituzione indipendente che possa servire alla lotta di emancipazione.

In aula mi difenderò, ma considero ancora che la lotta anarchica si deve basare principalmente sulla logica sovversiva dell’azione diretta piuttosto che fare affidamento sugli strumenti istituzionali dello stato e forme di azione indirette (mediate da rappresentanti). Da quello che dico e faccio da anni, è chiaro quale sia il tipo di lotta che preferisco. Continuerò ad agire di conseguenza e chiedo la stessa cosa alle persone che mi sono solidari.

Ancora armato e pericoloso
Mentre ero nascosto, la polizia e i media mi hanno definito come armato e pericoloso. L’ho confermato in un testo – Lukáš Borl v hledáčku policie. (Lukas Borl nel mirino della polizia.) Dopo l’arresto, la polizia mi ha confiscato lo spray al pepe, un tirapugni, una pistola a gas con due caricatori e 23 munizioni (NdT In Repubblica Ceca queste armi sono disponibili legalmente senza porto d’armi). Ora mi tengono in galera. Mantengo di essere ancora armato e pericoloso. Pericoloso (per il capitalismo), perché anche dietro le sbarre rifiuto di adattarmi alle condizioni di sfruttamento e incoraggio gli altri a ribellarsi. Sono ancora armato della mia volontà di essere solidale. Fino ad ora non sono stati capaci di portarmela via e l’hanno registrata come importante nei procedimenti criminali. Solidarietà e rivolta sono armi che ho ancora con me e sono pronto a usarle. L’ho già fatto, lo sto facendo e continuerò a farlo.

Terreno di lotta
Da anarchico, sono sempre stato consapevole della possibilità di poter essere arrestato. Dopotutto ogni regime elimina l’opposizione in questo modo. Ora sono in detenzione predibattimento, ma non la considero come la fine del cammino anarchico. La prigione è soltanto una delle fasi che un* rivoluzionari* può (ma non ha bisogno di) attraversare. Non è la fine. Soltanto un cambiamento di circostanze e di terreno da dove continuerò a combattere contro i responsabili dell’oppressione. Mi fa piacere poter continuare a battermi con altr* anarchic*. Con chi capisce che la lotta collettiva è l’unico modo per uscire dal fango capitalista.

Azioni di solidarietà
Chiunque senta il bisogno di sostenermi può scegliere modi e tempi secondo la propria riflessione. Non dirò a nessuno cosa fare e come. Ma che sia ben chiaro che non voglio vedere nessuno, senza il mio consenso, disconoscere le azioni dirette fatte in mio sostegno. Se non sono d’accordo con un’azione, lo dirò io stesso, se lo considero importante.

Un consiglio per chi ha dei dubbi su quale tipo di azione sarà la benvenuta: informatevi sul mio passato, per capire per quali posizioni ideologiche mi batto. Se vi è comprensibile allora non avrete più dubbi su quali azioni mi faranno piacere e quali no. Non c’è tempo da perdere.
Nessuna pace sociale con chi ci opprime e ci sfrutta. La lotta continua!

Saluti anarchici dalla prigione!
Vostro fratello, amico, compagno Lukáš Borl – 11.9.2016, Litoměřice

Indirizzo:
Lukáš Borl 1.3.1982
Vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice

Posted in General, italiaono | Comments Off on Repubblica Ceca: Dichiarazione dell’anarchico Lukáš Borl, catturato e arrestato

Defense of the anarchist perspective

I have already described my suspicions about police chasing me. To avoid it I live out of their reach but conscious that anyways I can end up in prison soon. I wish this text would be spread with all the info channels of the anarchist movement already. I want to take any chance to publish without a censorship receive the reactions and to answer them.

To aim anger the right direction

When the police imprison some anarchists or search for those who are hiding, it takes usually long time to find out what they actually want to publish about them, their actions or opinions. I’ve been active in the anarchistic movement quite a long time so most of the people know. Even though I’d like to point out few things so there wouldn’t be any misunderstanding in case the police would imprison me for real.

In the first place if the police will want to or will imprison me it won’t be any other aim than to silent a critical voice and to eliminate an anticapitalist struggle connected with it. If they want to accuse me for whatever they want, I won’t be ever blaming other anarchists. The persecution of anarchists is always carried out by the state and its executive authorities. My anger will aim always towards those but not any other anarchists who are involved in the illegal direct actions.

I often heard the zany opinion that the repressions are the outcome of the irresponsible actions of some anarchists. This attitude grows conviction that we can protect ourselves from the repressions if we remain aloof from their militant tactics and won’t be sharing the informations about them. Unfortunately, this illusion is typical for a big part of the anarchistic movement in Czech. I don’t follow this. The events of the past months assured me that the repression is affecting also those who are trying to remain aloof from the militant and illegal activities in the movement.
The repression is an integral part of a state and it is threatening every anarchist because of the simple fact that every anarchist is against all states. The repressive apparatus doesn’t need anything else for persecution. This one is good enough – the anarchists aim to abolish state so the state wants to eliminate them. Every anarchist is then potentially a target for repression. Constantly.

I am convinced that the question about who is going to be the target of repressions is not crucial if the one is taking part in militant groups or is not. If he is defending or criticizing them. If he is sharing the informations about illegal tactics or not. If it is strategic for the state, it will attack anyone just to defend itself or to push some forms of government. Even if there wouldn’t be any groups like SRB (Network of revolutionary cells), EA, FAI, CCF or ALF and there wouldn’t be any groups willing to share their communiqués, there would still be a permanent threat of repressions towards every anarchist.

No doubt the repressive apparatus can very skillfully exploited the existence of support of the militant groups to intensify repressions towards all the movement. Including its non militant fractions. It is clear the repressions can show up even during time when no militants in particular country exists. In some countries there are people imprisoned for membership in projects very similar to NGO’s as we know it. In others also for journalism witch is not far from the Czech mainstream medias. Let’s remember also Pussy Riot who were imprisoned for a music show. The state didn’t need any militant organizations to increase the repressions. It anyways found its reasons. Also the Czech state did that in past. Let’s remember the raid in music club Propast or a pursuit of anarchist Petr Wolhmut for made-up story about his participation in the assassination. Let’s also remember a pursuit of Michal Patera, who defend himself by a legally owned weapon from an attack of a neo-nazists. And also let’s remember the intensive police brutality during many antifascist demonstrations and at the protests against IMF and WB in Prague. Also it is good to recall the case of Roman Smetana who was imprisoned for the symbolic protest against the party politics. Let’s not forget that all these repressions went on while no such groups as SRB haven’t operated in Czech yet. Who’s fault in these cases is it then? The provider’s of the club? The organizations’s who are publishing texts about assassination of Heydrich? The antifascists’s who are fighting back the neo-nazis? Protesters’s who was trying to disrupt the meeting of the IMF and WB? it would all be absurd as well as to blame SRB from starting the repressions.

Shortly, it is police who are doing the repressive steps not fighting anarchists. If it fits to police strategy it always finds the reason for the repressions. Once they use the existing insurrectionary groups, next time they will make up some where none exists. They can find any other excuse as it is obvious from the examples I gave. But even if the excuses are made from gold it shouldn’t lead us to a conclusion that to distance from the militant actions will save us from the repressive actions of the state. As the last months are showing us, the police can come any time for anyone from any reasons. For a militant as for a pacifist. For a revolutionary anarchist as for an autonom. For an anarchosyndicalist as for a squatter. For a sympathizer or a critique of SRB. Shortly for everyone who wish for the end of capitalism. To distance himself from SRB maybe makes one feel save but it is one big self-deceit. The repressions can easily also affect him. Not because of SRB though but because the state does what is its historical role. It protects the capitalist order from the intruders. From the anarchists and other rebels.

The repressions are always fitting to the state strategy and it can show up in many ways according to the circumstances. If the anarchist movement has a meaningless power, the repressions are usually milder. It is the same if it is temporarily disadvantageous for the state to show its aggressive nature. For example before the elections when the critique of the authoritarian regime usually grows. If the power of anarchistic movement grows, also the police repressions grows as well so it could stop the movement. The same can happen if the mood in the society is open to more authoritarian forms of government and the ruling class is trying populistically proof it is able to use such government. But the repressions can also grow or decline from other strategic reasons.

The repression and its intensity

There were times when the anti anarchist repressions in Czech comparing to other countries had very low intensity. The anarchist movement was marginal and didn’t mean a decent danger for the state so there was no reason for persecution. No one wants to be a target of state repressions but I suppose as anarchist we don’t want to stay in this marginal position neither. If we want to mean a danger for the state – to be a fighting anarchists, there is no other choice than reconcile with the option of a strong repressions. To fight against the state and think it will not fight back strongly is a very naive position. I don’t follow this. Also what I don’t follow is the idea that the responsibility for the recent repressions in Czech holds The SRB. To distance from SRB with a statement that it brings the repression towards those who don’t support SRB is really a perverse opinion. As far off as to criticize the initiators of a sit-down strike for bringing repressions of the bosses up to other workers or even the consumers who are not involved in the strike. These opinions I see as absolute misunderstanding of what state stands for and why are all anarchists and other proletarians always victims of its repressive strategies. In whatever times and at whatever place. With SRB and without it.

The reaction to the fight against the state is fighting back. This should not surprise us. Nor it shouldn’t lead to judge the anarchists fight instead of its expansion. If there is no repression it only means there is no movement to stand as the opposition. Honestly, I’d rather reconcile with the need to deal with a strong state repressions than with a fact that we are such insignificant strength which is not worth to keep down.

The legal and illegal fights

If the anarchistic movement wants to be a social strength which is able to stand against the state it has to inevitable solve the questions of legal and illegal. I will try to show how I see these.

In the first place I think it is crucial for the anarchistic movement to go beyond the frame of moral anticapitalism, which is outraged by capitalism but its structures and relations leaves without a change. We have to go beyond the experience which criticize capitalism and the state but in its fight is primarily rely on the institutions made by the state to defend itself – to the legal institutional tools. The courts, legislation, police, The “independent” commissions and offices, referendum, petitions and other democratic procedures or institutions. It is all part of the capitalistic infrastructure. Of course, I am not saying these can’t sometimes make a situation easier or softer. I’m saying that to rely on these means – consciously or unconsciously – to fortifying construction which we anarchists want to destroy.

Change of a law or a forgiving sentence of a judge it both can bring a big relief. Yes, even to an anarchist who is accused in front of a court or to a squatter who will get a permission to use a house illegally squatted before. We cannot forget the essentials. Every “helpful” or “indulgent” step of the state institutions is a part of a pacifying and integration strategy. The state is not giving us anything just for our sake. It always makes deals. And what we pay for its “services” is incomparably more valuable than what we are getting. If the state makes us pacified and controllable, if it makes us turn away from our radicalism and militancy, if the militant fight is transformed into a moderate civil activism, then the state is willing to sacrifice a lot for us. It will guarantee the free speech and gathering, some of the changing the laws, softer penalties, less brutal police force and even lowering the intensity of the repressions. It is serving us illusions of democratic right and freedom so it assure its duration. To justify supremacy and keep away those below from rebellion. Tolerance and indulgence which state show us from time to time is a part of the plan how to neutralize opposition. Those who eat the bait will lower their impact toward the state.

I believe though that as anarchists we shouldn’t hope for world of fair courts, good laws and police serving ordinary people. We should wish for the world without these. For the world without prison and not just the ones from concrete, steel and barbed wire. There is other prisons than that. Those where the bars in the windows are replaced by stifling social conventions. Prison where instead of prison guards there are morality laced by thread of the bourgeois ideology.

The capitalist society is a specific kind of a worldwide prison. Whether we stand in front of the bars or we are forced to spend some time of our lives behind those, it is not possible to escape this prison reality. We are part of it by force. Then we have just two options. We succumb, become compliant and passively accept the status of a prisoner. Or we can accept the status of uncontrollable subversive elements who are attacking the jailers and the whole power apparatus. I choose the second one. Whether I stand in front or behind the bars, I am prepared to face the mentality of the jailers and the imprisoned ones. That definitely means to go far behind the limits of legality.

I am sure you can be an anarchist and at the same time stay at the legal position which is not pursuitable by the state power. Whether you act only on the legal level and then you are no threat to capitalism or you decide to have the subversive position towards the capitalism. That usually means to bypass the capitalistic rules, conventions and laws. To go beyond the legality is necessary premise for expansion of the anarchistic practice. I openly say I act according to this.

Only a very naive creature can think that the capitalism will fall down without going beyond the law by those who confront it. All the fights against slavery, nazism or stalinism could be successful at some point only because the people standing against went on despite the systems were labeling them as criminals and according to this also treated them.

But I’m not saying the illegal methods are the only part of the anarchistic fight. Those who know me well know that besides my defense of the illegalism I am involved in many legal activities. I never put those two sides in opposition but tried to build up a bridge to connect them. I always emphasize the need of interpenetration of legal and illegal. Legal picket can be as legitimate as a sabotage. If we combine the fights well they can help to amplify the struggle. In its quantity and also quality.

I don’t see the real contrast between legal and illegal but between direct and indirect actions, between the activity with a subversion potential and the reformist ravings. I’m trying to point out that the legal direct actions are very important but in a loneliness it is totally not enough. Basically it creates just one important part of the revolutionary movement.

I think that targeted separation of the legal and illegal struggles is leading to destabilize the whole movement. The illegal ones without the support of the legal ones are pushed to the edge and to isolation. The legal struggles without the illegal ones on the other hand just degenerate into a radical democratism which is just a harmless and tolerated phenomenon for capitalism. Then what I say is that the only condition under we can succeed is to combine all the important legal and illegal activities. If we don’t accept this and don’t act in order of this is one big failure itself.

The solidarity

I would like to bring back that one of the reason s to write this text is my effort to write down some of my thoughts in advance in case of ending up in hands of the state which would put me in jail. The reality is usually the pigs trying hard to stop the circulation of all the important thoughts, texts and calls. By this I try to not make easier their dirty jobs.

There may be many excuses for my arrest. It can be build on real and unreal grounding. But it can also be a mixture of absurd constructs and provocations, similar to those they used in Fenix operation. No matter what they will want to accuse me from, I want one thing to be clear. I never regret anything what i did in frames of my anarchistic struggle in my past. I always chose the methods I considered adequate to the situation and context. I did use also some illegal ones. And I take my political and private responsibility for that. I don’t doubt their rightness and acquisition for the anticapitalist struggle. Of course I won’t make it any easier to our enemies to show what and when I did use the illegal methods.

Anyways the police can use my defense of the illegal actions or my illegal activities as an excuse to imprison me. If that happens maybe someone will doubt what kind of solidarity actions would be (un)suitable. I think an important solidarity action (and not just towards me) is the one which is not tight up by a dilemma if to act legally or illegally, violently or peacefully. Please fight by words and power. With a pen or weapons. Don’t take the moralistic judgements of your enemies. They will call us extremists, vandals, terrorists, dangerous elements or crazy adventurers. Don’t let them to digest or immobilize us. The revolutionary solidarity means that we continue in our anti capitalistic fights and continue being parts of it. No matter which side of the bars we stand. No matter if we live legally unhidden or if the repressive force are making us to live in clandestinity.

I am sure you will be able to choose places, time and means for the solidarity actions. Please, act by all means which can contribute to the anarchistic communism. I am trying to do so now and I will do it even if they will put me in jail.

Lukáš Borl, october 2015

Posted in úvahy, english | Comments Off on Defense of the anarchist perspective

Jen ať se vztekají

V následujícím dopise Lukáš popisuje opatření, která následovala po hlukových demonstracích v Litoměřicích. Píše o svých podmínkách a o tom, že i přes zvyšující se represe uvnitř věznice, si Lukáš přeje více, než kdykoli předtím, aby solidární akce (nejen na jeho podporu), dále pokračovaly.

Anarchistické skupiny mi během září 2016 přišly opakovaně svými protesty vyslat solidární vzkaz od brány věznice. Jak se dalo očekávat, mí věznitelé na to zareagovali protiopatřeními. Přemístili mě do jedné z nejhorších cel v celé věznici. Je to zasunutá místnost a z jejího okna jde vidět jen na protilehlou zeď. Sluneční svit se sem skoro nedostane. Během dne tu svítí umělé osvětlení, aby se dalo aspoň číst a psát. Nedostatek slunečního světla je velký nápor na psychiku. Nepochybuji, že přemístění do této temné díry je trest za solidární protesty a mé radostné reakce na ně. Získal jsem také status vězně se zvýšenou pozorností. V praxi to znamená každodenní prohlídky cely a jiné kroky, které zhoršují podmínky pro život.

Trestají mě a izolují. Chtějí zamezit mému kontaktu s lidmi, co mi před branou věznice vyjadřují podporu. Ach, ty naivkové si opravdu myslí, že mě tím zlomí? Já jsem přeci smířený s tím, že smysluplné anarchistické akce vždy vyvolají represivní reakce. Tato jejich opatření mě proto nedokáží rozhodit. Vlastně jsou pro mě i pozitivním signálem. Pokud s námi nepřátelé takto bojují, znamená to, že naše aktivity jsou jim nepříjemné a nemohou je přehlížet. A přesně tak to má být! Jsme na dobré cestě a je potřeba z ní neuhnout.

Jen ať přichází další protesty před věznicí i jinde. Více hluku a více boje. Jen ať se věznitelé vztekají. Ať klidně reagují dalšími opatřeními. Já i vy přeci víme, že i kdyby mě zavřeli do té nejizolovanější díry, tak mi anarchistická solidarita vždy přinese mnohem více, než mi oni mohou svými opatřeními sebrat. Díky vám se můj život v cele stává snesitelnějším. Jsem vám vděčný. Myslím na vás a mám vás rád. Těším se na další projevy nespoutané solidarity.

Solidarita žije – boj pokračuje!
Lukáš Borl z Litoměřické věznice

Posted in General | Comments Off on Jen ať se vztekají

Letter from imprisoned anarchist comrade Lukas Borl

Statement to my arrest
On Sunday, September 4th, 2016, I was arrested by the police in Most and then taken to the remand prison in Litomerice. Unfortunately it happened what I did not want to, but knew all along that this may occur at any time. Fortunately, I have mentally prepared myself for such situation so it allows me to deal calmly with this kind of unpleasant reality, which I’m and apparently people close to me are exposed to now.

I was captured by those who defend the rule of capital over our lives. Nevertheless, that doesn’t change anything on my will to continue along the path that I have chosen. I will continue to destroy and create. To fight and love. I remain an anarchist with everything that belongs to it. I decided for now to write a few paragraphs about my imprisonment. Surely I will soon express my opinion about other issues that I consider important.

Before the arrest

It’s no secret that at a certain moment I decided to “disappear”, in worry that the police was planning my arrest. I have expressed my reasons in the text “Disappearance of supervision of state power”, which is published various sites of the anarchist movement. The choice I made, allowed me to live hidden and quite happily for months. I freely moved and ate a good food. Whole world became home for me, and I was able to find havens for cultural and social existence in it.

Because of emotional and material support I had enough energy to keep fighting for emancipation. I knew about the risks associated with it, but I have never thought about to finish with that and I do not think of it even now. To break free from dictatorship of the state and capitalism is an enough attractive aim, that it is impossible to turn away my attention from it. Even the fact that the power is threatening me with finger, baton or prison… Being an anarchist means to me to understand such threats as an inevitable consequence of my expressed desire for freedom. It is connected with daily rebel life. Fact that I can not avoided, but I can defy it. What I do and I will keep doing.

The circumstances of my arrest
Police arrested me in Most, a small city where I was born and lived for a long time. I have part of my family and many friends there. In Most with some people we run a community center “Ateneo” and organized a long series of events associated with the anarchist movement. In short, in this city I’m quite known person, both to the population and the police and bureaucrats.

For some people it will be a manifestation of “stupidity” that I had decided to come into the city, where in the same time I was the subject of a European arrest warrant. Even if my closest people would think so, I will not blame them. Because they look at the matter from a different position than I do. So I do understand that some people don’t find a comprehension for the thoughts and actions of a person who is in the underground for longer time. The life of person on the run is connected with the separation from the people who he/she loves and whom previously had been in close and frequent contact with. It’s one of the hardest thing, that a person in such a situation has to deal with. Fundraising, food, shelter or providing security in contrast, are relatively easy tasks. There are two ways how to deal with such separation. Either accept it passively, which also means expose yourself to the suffering and unending frustration. Or try to overcome the separation with occasional contacts, which of course greatly increases the risk of getting caught by the police. I “instinctively” chose the second option. I knew what I was risking and what I could lose. But, I also knew, that in isolation I can lose something, what is very important to me – contacts with people I care about and who care about me. That’s why I decided to come to Most, knowing the risks.

Everything could go smoothly and soon I would move to a safer place, it was not a difficult task, and I had carefully prepared for it. But as everyone surely knows, into our lives, sometimes enter unexpected events, which can not be predicted, nor reversed. In such cases does not help the preparation nor the will or abilities. We are dragged by events without being able to prevent them or change them. That’s exactly what happened in my case. As a result, I not only failed to make contact, but also I was arrested. I will not explain now, why and how it happened. Perhaps I will do so later.

Police resolution
Shortly after the arrest, was presented to me a resolution to initiate criminal prosecution. During the whole process, I decided to exercise the right to remain silent. The case is investigated by the police department for Combating Organized Crime (ÚOOZ). They accuse me for the foundation, supporting and promoting a movement aimed at suppressing human rights and freedoms. According ÚOOZ I founded a Network of revolutionary cells (SRB), participated in some SRB’s events and I wrote some SRB’s communiqués and published them on the “Asociace Alerta” website. Further they claim that I have committed violation of possession, damaging property of another, 4 times. Twice during an arson attack on a police car. Once during an arson attack on a shop door. And once by spraying on the wall of Prague prison Ruzyne. Finally I am also accused by ÚOOZ for blackmailing the owner of steak restaurant “Řízkárna”.

I carefully studied all accusations to find out on what bases ÚOOZ beliefs that I committed those acts. Honestly, it really calmed me down, because those “proofs” are a mixture of speculation and evaluation of the “trails”, which in fact doesn’t prove my involvement in those acts.

Defense
As is known, I have no sympathies for judicial system. I consider it as part of the repressive instruments of capitalism, of which I am an opponent. Nevertheless, I decided to try to defend myself in court regarding the weak “evidences” that the ÚOOZ presents against me. I realize that this election means fight on the enemy’s territory with limited resources. That’s the reason why I don’t have exaggerated expectations or illusions that the court would be an independent institution that could serve to emancipation struggle.

I will defend myself in court, but I still stand behind that the anarchist struggle must be based primarily on the subversive logic of direct action rather than relying on institutional instruments of the state and indirect (representatives mediated) forms of action. From what I have been saying and doing since years, it’s clear what kind of struggle I prefer. I will keep acting according to that and I want the same from the people who is in solidarity with me.

Still armed and dangerous
During my hiding period, the police and the media denominated me as dangerous and armed. I confirmed it in a text -Lukáš Borl v hledáčku policie. (Lukas Borl in viewfinder of the police.) After the arrest, the police take away from me my defensive pepper spray, knuckleduster, a gas pistol with two magazines and 23 rounds (ed. These weapons are in the Czech Republic legally available without a gun license). Now they keep me in jail. I stand by the fact that I’m still armed and dangerous. Dangerous (to capitalism), because, even behind the bars I refuse to adapt to the conditions of exploitation and encourages the others to rebel against them. I’m still armed because of my willingness to be solidary. Up to this moment they weren’t able to take it away from me and recorded it as a matter of importance for criminal proceedings. Solidarity and rebelliousness are weapons that I still have on me and I’m ready to use it. I have done that already, I do that now and I will keep doing it.

Ground of fighting
As an anarchist, I was always aware of the possibility to be arrest. Every regime after all, suppress its opposition in such a manner. Now I am in pre-trial detention jail, but do not consider it as the end of the anarchist path. Jail is just one of many phases of that revolutionary may (but need not) go through. It’s not the end. Only a change of circumstances and ground where I will now struggle against the perpetrators of oppression. I am pleased that It can keep fighting together with other anarchists. With those, who understand that collective struggle is the only way out of capitalist mud.

Solidarity actions

Anyone who feels the need to support me can choose own way and timing according to own considerations. I will not tell anyone what to do and how. But I explicitly don’t want to see anyone, without my consent, to disclaim direct actions done in my support. If I don’t agree with any action, I will express that by myself, if I consider it important.

An advice for those who doubt about what action would be welcome: get information about my past, to understand what ideological positions I stand for. If this is understandable for you. Then it will make you lose any doubts about what action I would welcome and which not. No time to lose.

No social peace with those who oppress and exploit us. The struggle continues!

Anarchist greetings from prison!

Your brother, friend, comrade Lukáš Borl – 11.9.2016, Litoměřice

Address:

Lukáš Borl 1.3.1982
Vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice
Czech Republic

Posted in english | Comments Off on Letter from imprisoned anarchist comrade Lukas Borl

Jsme ozbrojeni společnými touhami

Anarchistická povaha je jako divoká šelma v lese. Nikdo ji nedokáže zkrotit. Ani policie ani soudy. Ani buržoazní morálka, kterou nám perou do hlavy už od dětství.
Říkají nám: “Držte hubu a krok a necháme vás být.” Ozvěna našich slov je ale stále budí ze spaní.
Říkají nám: “Zapomeňte na své sny.” My ale dál sníme o věcech, které se stávají noční můrou.
Jme snílci, ale nejsme jediní. Jsou tu tisíce dalších, co mají stejné touhy. To proto se autority bojí našich snů. Vědí, že proti jejich moci stojí snící davy ozbrojené společnými touhami. Lidé, kteří své sny uskutečňují navzdory zákazům mocných.
Pokutování, mlácení, strašení a věznění. Tím vším nás chtějí zastavit, ale selhávají. Oni stále věří nesmyslné myšlence o podrobení všech a všeho. Narážejí ale na vzpurnou povahu těch, kteří nechovají respekt k nikomu, kdo chce vládnout druhým.
Vládnout znamená utiskovat. A kde je útisk, tam není svoboda a spravedlnost. To proto hledáme cesty, které vedou k anarchii.

Lukáš Borl z Litoměřické věznice – 22.9.2016

Posted in General | Comments Off on Jsme ozbrojeni společnými touhami

Udržujte a rozšiřujte komunikaci

Přišel nám další dopis od Lukáše z Litoměřické věznice. Píše v něm o důležitosti dopisování s lidmi za mřížemi. Také uvádí svůj vězeňský účet a vysvětluje proč si myslí, že finanční podpora není tou nejdůležitější. Nakonec Lukáš píše o situaci s veganskou stravou, která stejně jako byla u Martina, je velice nepříznivá nejen pro jeho zdravotní stav.

Občas si rád zavzpomínám, jak jsem v komunitním centru Ateneo v Mostě organizovali kolektivní psaní dopisů anarchistkám a anarchistům vězněných v různých koutech světa. Nezapomenutelná je i atmosféra podobných akcí v Salé, poté, co v policejní síti uvízli soudruzi Aleš Kočí, Martin Ignačák, Petr Sova a Igor Ševcov, už tehdy jsem dobře chápal, jak moc důležité je skrze dopisy komunikovat s vězněnými, povzbuzovat je a vyjadřovat jim podporu.

Teď jsem na opačné straně mříží, než tenkrát. Mám možnost zakusit na vlastní kůži to, o čem jsem před tím měl jen mlhavé představy. Ještě víc se teď utvrzuju v přesvědčení, že psaní dopisů vězněným má obrovský význam. Pro vězně je to povzbuzující. Jediný dopis někdy dokáže přinést hromadu radosti a energie do života člověku v cele. Chci vás proto tímto požádat, abyste mi psali dopisy a zároveň stejnou krásu dopřáli i dalším vězněným lidem. Mě pište na adresu uvedenou níž. Kontakty na další vězněné pak získáte od skupin Anarchistického černého kříže (ABC). A nezapomeňte, že vězení šlape po důstojnosti nejen takzvaných „politických“ vězňů, ale i těch ostatních. I oni určitě uvítají dopis a zprávy z venku. Prosím, pošlete nějaký, máte-li možnost.

Lukáš Borl 1.3.1982
Vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice
Uvádím i svůj vězeňský účet, kam je možné mi uložit finanční příspěvky: číslo účtu: 6015-20632881/0710, variabilní symbol: 820301/2763 .
K tomu dodávám několik věcí:

1) Neočekávám ani si nepřeji, abyste mi poskytovali nějaké velké sumy peněz. Pokud někdo chce více penězi přispět, budu raději, když částku rozdělí mezi více vězňů. Případně pokud podpoří ABC, Antifénix nebo jiné projekty anarchistického hnutí.

2) Peníze z vězeňského účtu mohu použít jen na nákup věcí ve zdejší prodejně. Pořizuju si zde telefonní karty, noviny, obálky a známky, kafe a několik málo druhů veganských potravin, co zde mají v dost omezené nabídce.

3) Více než peníze na účtu přivítám, když za ně koupíte věci, co potřebuji a pošlete mi je. Před tím mi ale napište dopis, abychom si ujasnili, co mi zrovna schází. Nejžádanější zřejmě ale vždy budou knihy a jiné publikace, potřeby na psaní dopisů (papíry, obálky, známky, propisky) a hygienické potřeby. Ještě více, než nákup těchto věcí, uvítám, když je získáte různými „podvratnými“ způsoby
Boj za veganskou stravu v Litoměřické věznici

Od mého nástupu do vazby usiluju o podávání veganské stravy. Dosud mi je ale podávána strava s vysokým obsahem masitých, mléčných a vaječných „produktů.“ Ve vězení tedy přijímám jen asi třetinu zdejší stravy. Vězeňský řád sice tvrdí, že věznice přihlíží ke kulturním stravovacím tradicím vězňů, ale z vlastní zkušenosti teď vím, že to je jen fráze, na kterou nikdo nehledí.

Před pěti dny jsem mluvil se zástupcem ředitele. Tvrdil, že mi mohou poskytnout jen vegetariánskou, nikoliv veganskou stravu. Doteď ale nemám ani tu. Odůvodnění, proč nemohu dostávat veganskou stravu požaduji za pokrytecké. Prý mají limitovaný rozpočet na stravu vězně a veganská strava by se do toho limitu nevešla. Nesmysl! Já po nich nechci nic na víc. Chci jen aby do běžně užívaných rostlinných surovin nedávali mrtvoly a „produkty“ ze zvířat. To s trochou snahy nemusí být vůbec finančně náročnější, než smíšená strava.
Dále mi zástupce ředitele tvrdí, že z limitovaného rozpočtu nelze pořídit veganskou stravu, která by splňovala požadované nutriční normy. Je to další nesmysl! Nutričně vyvážené veganské jídlo lze vytvořit kombinací ovoce, zeleniny, ořechů, obilovin a luštěnin. Tedy z potravin, které nemusejí mít vyšší pořizovací cenu, než masné, mléčné a vaječné „produkty“.

Pokrytectví zde nejde přehlédnout. Oni tvrdí, že mi musejí dávat nutričně vyvážené jídlo, ale dávají mi jídlo smíšené, s vědomím toho, že já s ohledem na veganskou etiku nebudu zhruba dvě třetiny konzumovat. Tedy nebudu mít nutričně hodnotnou stravu.

Kam se poděl jimi deklarovaný ohled na kulturní stravovací tradice vězňů, když mi teď tvrdí, že buďto musím přijmout jejich kulturu zabíjení a znásilňování zvířat, nebo budu muset hladovět? Pokrytci takového formátu ve mně probouzí hněv. Mohou se spolehnout, že ho budu směřovat správným směrem. Proti nim a institucionálnímu útlaku, který podporují.

Zapojte se taky! Tlak na odpovědné orgány lze realizovat různě. A to i bez zbytečného byrokratického divadla. Jak všichni víme, to stejně v důsledku slouží hlavně ke zdánlivé legitimizaci systému, který je nelegitimní již ve své základní podstatě.

Usilujme o to, aby byl zajištěn přístup k veganské stravě jak mě, tak ostatním veganům a vegankám.

Žádný kompromis v boji proti těm, co zabíjejí a znásilňují zvířata.

Žádný ústupek těm, co tvrdí, že si musíme zvolit buďto podporu znásilňování nebo hlad.

Pokračuje boj za stravu bez utrpení. Bude pokračovat až do úplného konce!

Lukáš Borl – 18.9.2016 – Vazební věznice Litoměřice

Posted in General | Comments Off on Udržujte a rozšiřujte komunikaci

Proč mají solidární akce u věznice význam

Je pátek 9.9.2016 večer. Sedím v cele a užívám si pocity, co ve mě probudil hlučný protest před věznicí. Skončil před chvílí a je to druhá solidární akce takového druhu za tento týden. Týden se sice blíží ke konci, ale anarchistický boj nekončí. Tam venku je důkaz, říkám si.

Nevím, jestli lidi na tom protestu slyšely hlasitou odpověď vyslanou z okna mé cely. Vím ale, že spojení mezi námi po mém zatčení nebylo narušeno. Nepochybuji o tom a užívám si radost, co mnou divoce cloumá. Díky vám všem! Za vaší solidaritu.

Dneska budu usínat s pocitem blaženosti. Těším se až se všichni potkáme v těch nejdivočejších snech. Vím, že až se probudím ucítím vás v cele. Vy mě zase ucítíte vedle sebe tam venku. Ať budete kdekoliv, zůstaneme i nadále pospolu uvnitř bitev za svobodu. To vše navzdory zdem, co mezi námi staví.

Pocítil jsem vaší solidaritu a jsem za to vděčný. Zasílám vám tento solidární pozdrav a nepřestávám na vás myslet.

Sobota 10.9.2016
Přesně jak jsem očekával. V sobotu ráno se probudím s dobrou náladou a plný životní síly. To je pokračující důsledek solidárního protestu před věznicí v Litoměřicích. Tyhle akce v sobě zkrátka mají přesně to, co člověk za mřížema potřebuje.

Když píšu tyhle řádky, jsou tu v cele mí přátelé. Vím to. Nevidím je, ale cítím. Naše cela je prý určena pro dva lidi. Jenže nás tady jsou teď stovky aniž by si to bachaři uvědomovali. Jsem tu já, další vězeň a mnoho dalších lidí z různých koutů světa. Objímáme se, vzájemně o sebe pečujeme, komunikujeme, plánujeme, organizujeme… Chtěli nás rozdrobit a izolovat. My místo toho dál držíme pospolu. Naši nepřátelé to asi nesou dost těžce. Tak moc se snaží nás rozdělit ale vazby i vztahy mezi námi stále trvají. A nejen to. Upevňují se.

Nepřátelé prohrávají další bitvy a já si užívám radostné pocity. Cítíte mou přítomnost tam venku mezi vámi? Myslím, že ano. Já cítím také a moc mě to těší.
Solidarita žije, boj pokračuje!
Lukáš Borl z vazební věznice v Litoměřicích

Posted in General | Comments Off on Proč mají solidární akce u věznice význam

Vyjádření k mému zatčení

V neděli 4.9.2016 jsem byl v Mostě zadržen policií a následně převezen do vazební věznice v Litoměřicích. Stalo se to, co jsem si nepřál, ale celou dobu věděl, že k tomu může kdykoliv dojít. Dlouhá psychická příprava na takové události mi teď naštěstí umožnuje zvládat s klidem řadu nepříjemných situací, kterým jsem nyní vystaven nejen já, ale zřejmě i mě blízcí lidé.

Byl jsem zajat těmi, co hájí panství kapitálu nad našimi životy. Nic to však nemění na mé vůli pokračovat po cestě, kterou jsem si vybral. Budu nadále bořit i tvořit. Bojovat a milovat. Zůstávám anarchistou se vším, co k tomu patří. Rozhodl jsem se prozatím sepsat jen několik odstavců k mému uvěznění. Zajisté se brzy vyjádřím i k dalším tématům, která považuji za důležitá.

Před zatčením

Není žádným tajemstvím, že jsem se v jistém momentu rozhodl “zmizet” v obavách, že policie plánuje mé uvězneění. Své teorie a důvody jsem vyjádřil ve svém textu Zmizení z dohledu státní moci, které publikovaly různé weby anarchistického hnutí. Volba, kterou jsem udělal, mi umožnila dlouhé měsíce žít skrytě a celkem šťastně. Volně jsem se pohyboval a měl kvalitní stravu. Domovem pro mě byl celý svět a v něm jsem nalézal svá útočiště pro kulturní a sociální bytí. Emoční a materiální zabezpečení mi dalo energii dál pokračovat v bojích za emancipaci. Věděl jsem, jaká rizika jsou s tím spojena, ale nikdy jsem neuvažoval o tom s tím skončit. Neuvažuju o tom ani teď. Vymaněni se z diktatury států a kapitalismu je natolik přitažlivý cíl, že není možné od něj odvrátit mou pozornost. Dokonce ani tím, že mi mocní hrozí prstem, obuškem, kriminálem… Být anarchistou pro mě znamená takové hrozby přijmout jako nevyhnutelný důsledek mnou vyjádřené touhy po svobodě. Jako jev spojený s každodeností rebela. Jev, kterému se nemohu vyhnout, ale mohu mu vzdorovat. A taky že to dělám a budu dělat.

Okolnosti zatčení

Policie mě zatkla v Mostě, tedy ve městě, kde jsem se narodil a dlouhou dobu žil. Mám tu část rodiny a mnoho přátel. S některými jsme v Mostě provozovali komunitní centrum Ateneo a organizovali dlouhou řadu akcí souvisejících s anarchistickým hnutím. Zkrátka, má osoba v tomto městě je dost známá jak obyvatelstvu, tak policii a byrokratům.

Někteří lidé budou považovat za projev “hlouposti”, že jsem se rozhodl přijít právě do tohoto města v době, kdy na mě byl vydán evropský zatykač. I kdyby si to mysleli mí nejbližší, nebudu jim to mít za zlé. Oni na věc nahlížejí z jiné pozice, než já. Rozumím tedy tomu, že někteří třeba nenaleznou pochopení pro myšlenky a činy člověka, který se pohyboval delší dobu v undergroundu. Existence člověka na útěku je spojena s odloučením od blízkých osob, se kterými dříve byl v úzkém a častém kontaktu. Je to jedna z nejnáročnějších věcí se kterou se člověk v takové situaci musí vyrovnávat. Shánění prostředků, jídla, úkrytů nebo zajišťování bezpečnosti jsou oproti tomu celkem snadné úkoly. Jsou dva způsoby, jak na to odloučení lze reagovat. Buď ho pasivně přijmout a tím se vystavit trápení a nekončící frustraci. Nebo se pokusit odloučení překonat občasnými kontakty, čímž se ovšem výrazně zvyšuje riziko dopadení policií. Já se “instinktivně” přiklonil k této druhé možnosti. Věděl jsem, co mi hrozí a o co mohu přijít. Věděl jsem ale také, že v izolaci mohu přijít o hodnotu, která je pro mne velmi důležitá – kontakty s lidmi, na kterých mi záleží a kterým záleží na mě. Právě proto jsem se odhodlal vstoupit do Mostu s vědomím rizik.

Vše mohlo proběhnout hladce a já bych se brzy přesunul na bezpečnější místo, nebyl to těžký úkol a pečlivě jsem se na něj připravil. Jenže jak každý jistě ví, do života někdy vstupují nečekané děje, které jedinec nemůže předvídat a není v jeho moci je zvrátit. V takových případech nepomůže ani příprava ani vůle nebo schopnosti. Člověk je vláčen událostmi bez toho, aby jim mohl předejít nebo je změnit. Přesně k tomu došlo v mém případě. Důsledkem toho se mi nejen nepodařilo navázat kontakt, ale navíc jsem byl zatčený. Nebudu nyní rozvádět proč a jak přesně k tomu došlo. Možná se k tomu ještě někdy vrátím.

Usnesení policie

Krátce po zatčení mi bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. K celé věci jsem se rozhodl využít práva nevypovídat. Případ vyšetřuje policejní útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Viní mě ze založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Podle ÚOOZ jsem založil Síť revolučních buněk (SRB), podílel na některých akcích SRB, sepsal některá komuniké SRB a všechna komuniké zveřejnil na webu Asociace Alerta. Dále tvrdí, že jsem se dopustil přečinu poškození cizí věci a to 4x. Dvakrát při žhářském útoku na policejní auto. Jendou při žhářském útoku na dveře prodejny. A jednou nastříkáním dvou nápisů na zeď vazební věznice Praha Ruzyně. A nakonec ÚOOZ tvrdí také to, že jsem se dopustil vydírání provozovatele restaurace Řízkárna.

Pozorně jsem nastudoval usnesení abych zjistil, na čem ÚOOZ zakládá svá přesvědčení, že jsem se dopustil uvedených činů. Upřímně, velmi mě to uklidnilo, protože uvedené “důkazy” jsou směs spekulací a vyhodnocení “stop”, které ve skutečnosti neprokazují mou účast na těch činech.

Obhajoba

Jak je známo, nechovám sympatie k soudnímu systému. Považuju ho za součást represivních nástrojů kapitalismu, jehož jsem odpůrcem. Přesto jsem se rozhodl zkusit se obhájit u soudu s ohledem na vratkost “důkazů”, které proti mě ÚOOZ předkládá. Uvědomuji si, že tato volba znamená bojovat na území nepřátel s omezenými prostředky, které mi ponechají. Proto nepodléhám přehnaným očekáváním ani iluzím, že soud je nezávislá instituce, která může sloužit emancipačnímu boji.

Budu se u soudu obhajovat, ale i nadále si stojím za tvrzením, že anarchistický boj musí vycházet primárně z podvratné logiky přímých akcí nikoliv ze spoléhání se na institucionální nástrojestátu a nepřímé (zastupiteli zprostředkované) formy akcí. Z toho, co dlouhé roky říkám a dělám, je jasně čitelné, jaké druhy boje upřednostňuji. Budu podle toho dál jednat a žádám o to i ostatní lidi, co se mnou solidarizují.

Stále nebezpečný a ozbrojený

V době mého skrývání mě policie a média označili za nebezpečného a ozbrojeného. Potvrdil jsem to v textu – Lukáš Borl v hledáčku policie. Po zatčení mi policie odebrala pepřový obraný sprej, kovový boxer, plynovou pistoli se dvěma zásobníky a 23 náboji (pozn. tyto zbraně jsou v ČR legálně dostupné i bez zbrojního průkazu). Nyní mě drží ve vězení. Já si však stále stojím za tím, že jsem nebezpečný a ozbrojený. Nebezpečný (pro kapitalismus), protože i za mřížemi se odmítám adaptovat na podmínky vykořisťování a podněcuji druhé, aby se proti nim bouřili. Jsem stále ozbrojený, protože mou ochotu být solidární mi nedokázali odebrat a zaprotokolovat jako věc důležitou pro trestní řízení. Solidární a vzpurné jednání jsou zbraně, které mám stále pod kontrolou. Jsem připraven je použít. Dělal jsem to, dělám to a budu to dělat.

Terén boje

Jako anarchista jsem si byl vždy vědom možnosti zatčení. Každý režim přeci potlačuje svou opozici takovým způsobem. Teď jsem ve vazbě, ale nepovažuji to za konec anarchistické cesty. Vězení je jen jednou z mnoha fází, kterou revolucionář může (ale nemusí) projít. Není to konec. Jen změna okolností terénu na kterém teď budu vstupovat do dalších bojů proti původcům útlaku. Těší mě, že do těchto bojů mohu stále vstupovat společně s dalšími anarchisty a anarchistkami. S těmi, co chápou, že kolektivní boj je jediné východisko z bahna kapitalismu.

Solidární akce

Každý, kdo cítí potřebu mě podpořit může volit z dlouhé řady možností. Prostředky a načasování, ať volí každý podle vlastních úvah. Nebudu nikomu říkat, co a jak. Vysloveně si ale nepřeji, aby se kdokoliv za mě a bez mého souhlasu distancoval od přímých akcí realizovaných na mou podporu. Nebudu-li s nějakou akcí souhlasit, tak svou kritiku vyjádřím sám, budu-li to považovat za důležité.

Malá rada pro ty, co pochybují o tom, jaké akce bych uvítal: informujte se o mé minulosti, čímž pochopíte, jaké zastávám ideové pozice. Stanou-li se pro vás čitelné moje postoje, rozpadnou se vaše pochybnosti o tom, jaké akce bych uvítal a jaké nikoliv. Není na co čekat.
Žádný sociální smír s těmi, co nás vykořisťují a utlačují. Boj pokračuje!

S anarchistickými pozdravy z vězení, váš bratr, přítel, soudruh
Lukáš Borl – 11.9.2016, Litoměřice

Lukáš Borl 1.3.1982
Vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice

Posted in General | Comments Off on Vyjádření k mému zatčení

Police captured anarchist comrade Lukáš Borl

On Sunday, September 4th, police captured our comrade Lukáš Borl. Lukáš is an anarchist who has lived in underground for about a year, due to previous intense surveillance. On Monday September 5th the court sent him to custody jail. State attorney, Naďa Voláková, commented on the case for the Czech News Agency: “I confirm the capture of a man who is accused of foundation, supporting and promoting a movement aimed at suppressing human rights and freedoms, black mail and misdemeanor of criminal damage…”

We do not yet know what exactly Lukáš is accused of. We will continue to provide updates. So far you can support him by sending a letter or by a spontaneous noise demonstration. Lukáš is held in a custody jail in the city of Litoměřice. Here is the address:

Lukáš Borl 1.3.1982
Vazební věznice Litoměřice
Veitova 1
412 81 Litoměřice
Czech Republic

Last night (6 Sept) a small group of friends gathered around custody jail in Litoměřice to greet and support an imprisoned anarchist Lukáš Borl. This little demo was proof that even a small number of people can make loud mess which people behind bars have no chance to miss.

Any kind of further support is welcome. FREE LUKAS, DOWN WITH PRISONS!

Posted in english | Comments Off on Police captured anarchist comrade Lukáš Borl

Desapareciendo del control estatal

Lukáš Borl

vozcomoarma.noblogs.org

Una persona colaboradora envió hace unos días al correo electrónico de este blog la siguiente carta del compañero Lukáš Borl. La carta (en inglés) data de septiembre de 2015, hace ahora casi un año, si bien no ha sido publicada en el blog de noticias y textos sobre el caso del compañero hasta hace apenas unos días (desconozco el motivo) y en ella el compañero asume la clandestinidad, explicando sus motivos para hacerlo y para estar preocupado por su seguridad y por la seguridad de sus seres queridos y de sus compañerxs y afines.

Al principio, dado que ya ha pasado un año desde que esta carta fue escrita, pensé en ignorarla, pero después de traducirla por curiosidad y leerla, me parece que, salvando y teniendo en cuenta la distancia temporal, la carta, además de servir para conocer el giro repentino en la situación del compañero, ofrece reflexiones interesantes en lo que respecta a las estrategias policiales dentro de la Operación Fénix (golpe represivo asestado al movimiento anarquista en la República Checa el año pasado) y también en lo referente a la asunción de la clandestinidad y lo que implica, y a los motivos y señales que pueden llevar, tras un análisis y una interpretación lúcidas, a un compañero a concluir que su detención y encierro son cuestión de tiempo y que por lo tanto, llegó el momento de tomar una decisión extremadamente difícil.

Por eso, me ha parecido interesante publicarla, y espero que sirva para algo. Allá donde estés, compañero, cautela y mucha suerte.

Continue reading

Posted in español, General | Comments Off on Desapareciendo del control estatal

Izbjeći nadzor države

Lukáš Borl

https://anarhija.info

Anarhist sam, pobunjenik, a to za mene mnogo znači. Između ostalog. da mi prijete isti oni protiv kojih se borim. Među svim drugim pobunjenicama, s nama, anarhistima, stvar je složenija. Uvijek nam prijeti opasnost, bez obzira u koje vrijeme ili na kojem mjestu mi živjeli – kao borci protiv svih država anarhisti se uvijek nalaze pod prijetnjom represije i nasilja. U monarhiji, teokraciji, u fašističkoj ili boljševičkoj diktaturi, isto kao i u vrijeme liberalne demokracije. Svi bi anarhisti trebali živjeti sa spoznajom da se svaki dan može pojaviti pesnica državne represije. Sada ću pokušati ukratko iznijeti kontekst i razloge koji su me naveli na tu odluku.

Continue reading

Posted in bosnian, General | Comments Off on Izbjeći nadzor države

Disappearing the state control

Lukáš Borl
I´m an anarchist, a rebel and this means so much to me. Among others also that i´m threatened by those against which I fight. Besides other rebels it´s more complicated with us, anarchists. The threat is always here for us and it doesn´t matter what time or place we live in – in the position of fighters against all states the anarchist are always under the threat of repressions and violence. During monarchy, theocracy, fascist or bolshevik dictatorship, same as during the times of liberal democracy. All anarchists must live with knowing that everyday can appear the fist of the state repressions.

Continue reading

Posted in english, General | Comments Off on Disappearing the state control

Odgovor na laži o anarchistu Lukašu Borlu

https://anarhija.info/

Na nekoliko profila, blogova i web-stranica vidjeli smo da je naš drug – stopostotni prijatelj i osoba od povjerenja, LUKAS BORL, optužen za suradnju s nacistima i pandurima. A netko je pokrenuo i LAŽNI Facebook profil pod Lukasinim imenom. Sve to je ČISTA LAŽ! Te lažne informacije vjerojatno šire panduri ili poduzetnik Vladimir Krulec. Krulec je već dugo vremena u sukobu s lokalnim anarhističkim pokretom jer on i njegova firma ne isplaćuju plaće radnicima i bijesan je zbog sabotaža počinjenih nad njegovim vlasništvom.

Continue reading

Posted in bosnian, General | Comments Off on Odgovor na laži o anarchistu Lukašu Borlu

Anarchist Lukáš Borl pod policijskom istragom

https://anarhija.info/

24. oktobra 2015. objavljen je jedan moj tekst na web-siteu Association of Alerta, u kojem sam iznio slutnje oko mojeg budućeg hapšenja i zatvaranja. Te su slutnje postale razlog mog nestanka iz perspektive državne moći. U manje od mjesec dana moje su sumnje potvrđene. 12. novembra 2015., po riječima policijskog web-sitea, potvrđeno je da me traže, kao što možete vidjeti ovdje: Češka policija. Continue reading

Posted in bosnian, General | Comments Off on Anarchist Lukáš Borl pod policijskom istragom

Síla úsměvu

Dnes začalo soudní líčení s anarchistkami a anarchisty, co čelí obvinění v rámci kauzy Fénix. Z pochopitelných důvodů nemohu být fyzicky přítomný u soudu abych je tam podpořil. Přesto má mysl je celý den u těchto osob. Po celou dobu si přeji aby státní tyranie nedokázala zlomit jejich anarchistickou povahu. Když teď vidím fotografie od soudu a úsměv na jejich tvářích, tak cítím ohromnou radost. Nezlomili je, říkám si.

Sila-usmevu

Pro někoho je to jen bezvýznamné gesto. Prostě obyčejný úsměv. Já v tom vidím projev ohromné síly. Čelí útoku státu, který je může dostat na mnoho let do vězení. Přesto se smějí. Odmítají se nechat pokořit. Projevují radost v době, kdy stát očekává jejich strach a poddajnost. Čerpám sílu z této situace a moc bych si přál abych i já dokázal dodat stejnou sílu těm, co stojí před soudem.

Myslím na Vás a podporuji Vás!

Posted in General, solidarita | Comments Off on Síla úsměvu

Proč jsou zbraně a násilí důležitou součástí mého života

Anarchistické hnutí mělo vždy dost ambivalentní postoj ke zbraním. Jeho součástí je jak pacifistický proud odmítající zbraně i násílí v jakémkoliv kontextu, tak proud militantní, který ikdyž se staví proti militarismu státu, sám podporuje využití zbraní, a to jak pro obranné tak pro revoluční účely. Osobně jsem zastáncem této druhé tendence. Continue reading

Posted in úvahy, General, recenze, zbraně | Comments Off on Proč jsou zbraně a násilí důležitou součástí mého života

Lukas Borl – Catch me if you can

antifenix.noblogs.org

A long term anarchist organizer from the city of Most, one of the 11 people arrested during the first night of Fenix, Lukas Borl announced that he went underground in autumn 2015. He stated that he couldn’t bear the spying and nonstop monitoring by the state agents. Lukas was worried that he would end up going mad with paranoia or sent to prison, because even for an outspoken radical anarchist, everyday police harassment isn’t a normal thing. Continue reading

Posted in english, General, solidarita | Comments Off on Lukas Borl – Catch me if you can

Jídlo v Řízkárně je nebezpečné, připoměl Tomáš a Kateřina

Restaurace Řízkárna je známá především proto, že v ní stovky zaměstnanců nedostali zaplaceno za svou práci od majitele Vladimíra Krulce. Často se také hovoří o šikaně na pracovišti a otřesných podmínkách v Řízkárně. A jak je na tom vlastně jídlo, které se tam prodává? Stejně jako na mnoha jiných místech. Je plné látek, které ohrožují lidské zdraví. Continue reading

Posted in úvahy, General | Comments Off on Jídlo v Řízkárně je nebezpečné, připoměl Tomáš a Kateřina