Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

Lukáš rád pročítá tyto weby

http://antifenix.noblogs.org/

Czarna Teoria

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Recent Comments

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Sobre l’Operació Pandora

RSS Anarhija.info

RSS Crimethinc

RSS Insurrection news

RSS 325

RSS Black & Pink

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Několik slov k Bitvám o Miladu

Squatt Milada byl jedním z prostorů anarchistického hnutí a alternativní kultury. Byl ale také bitevním polem, na kterém se často čelilo ohromné přesile represivních složek státu a ochranek prolezlých neonacisty. Můj film se snaží zachytit chronologii a atmosféru těchto bitev od roku 1998 do roku 2012.

Nechci přeceňovat význam bitev o Miladu. Nešlo o události, které by nějak významně ovlivnily společenské podmínky. Byly to spíše boje celkem marginálního squatterského a anarchistického hnutí v Česku. Hnutí, které prostě bránilo jeden ze svých prostorů.

Avšak pro mě, a věřím, že i pro mnohé další, byly boje o Miladu v něčem velmi přínosné. I když třeba ne ze sociálního, tak alespoň ze subjektivního hlediska měly nezanedbatelný význam. S jednotlivými bitvami přicházela policejní brutalita a nutnost jí čelit. Přicházely také intenzivní pocity bezmoci pramenící z faktu, že jsme na brutalitu dokázali odpovídat jen velmi umírněně a symbolicky. Tehdejší nepřipravenost některé z nás vedla k pozdějšímu kvalitativnímu posunu. Nechtěli jsme znovu prožívat stejně frustrující okamžiky bezmoci, proto jsme se ideově i prakticky radikalizovali. Začali jsme si osvojovat nové metody, pracovali jsme na jejich zlepšování a rozšiřování. Nevím jak pro ostatní, ale dění kolem Milady pro mě zkrátka v jistém ohledu byl zlom. Impuls k objevování nových forem a obsahů.

Ale zpět k filmu Bitvy o Miladu. Tento film je dítě, které přišlo na svět během těžkého porodu a těhotenství plného komplikací. Samotné shromaždování záběrů opakovaně doprovázelo riziko, že materiály budou nenávratně ztraceny nebo zabaveny policií. Například když jsem se v roce 2012 účastnil demonstrativního znovuobsazení Milady a točil průběh uvnitř baráku, blížící se zásah policie mi dal podmět k tomu, abych materiály ukryl, než se jich fízlové zmocní. Když nás později proháněli uličkou, ve které nás mlátili, kamera už byla bezpečně schovaná v sutinách uvnitř domu. Následné zazdění všech oken a dveří vily však komplikovalo přístup ke kameře. Po několika týdnech jsme s dalšími dvěma osobami podnikli neúspěsný pokus o její vyprostění. Na místo přijela policie a s jedním soudruhem jsem byl zadržen a odvezen na policejní stanici. Kamera zatím zůstala ve vrchním patře nad schodištěm, které bylo zazděné. Nakonec ji po několika měsících vyprostil jiný soudruh, který k tomu využil horolezeské schopnosti.

Podobná situace předtím nastala s materiály natočenými při obsazování bývalých lázní v Apolinářské ulici na Albertově. Ty po našem zatčení zůstaly rovněž zazděné uvnitř budovy. Opět je ven dostal po dlouhých týdnech obětavý soudruh. Tenkrát jsem tam nechal schované kazety z kamery. Samotnou kameru jsem si u sebe nechal a po policejním zásahu jí fízlové znefunkčnili. Nepochybuji o tom, že pokud bych v ní nechal kazetu, přišel bych o záběry pro Bitvy o Miladu. S materiály pro střih ale byl problém i později. Než jsem se dostal k dopracování filmu, přišla policejní operace Fénix. Během razie mi byly zabaveny i disky s částí materiálů pro film. Finální verzi jsem pak dokončil v podmínkách skrývávání se před pohledem státní moci a navíc bez části kvalitních materiálů.

Rád bych však zdůraznil, že materiály použité ve filmu nebyly pořízeny jen mnou. Při mapování první vlny bitev o Miladu z roku 1998 jsem se musel spoléhat především na záběry z televizních pořadů jako Na hraně, Na vlastní oči, Alternaticní kultura aj. Sám jsem se této fáze boje neúčastnil. Nemohl sem tedy točit a přímí aktéři zase v té době neměli k dispozici kamery. Co se týče bitev kolem roku 2009, zde sem vedle svých záběrů a materiálů z masmédií použil i záběry točené studentem z vysokošlských kolejí nedelako Milady. Tento člověk si nepřeje být jmenován. Posílám mu alespoň velké díky za to, že poskytl opravdu unikátní záběry. Získat mu je umožnila především poloha místa, z něhož natáčel. Díky patří samozřejmě i všem ostatním, kteří k tvorbě filmu přispěli. Ať už záběry, rozhovory, kritickými poznámkami nebo prostě tím, že se účastnili bitev, které mě přiměly film vytvořit.

Lukáš Borl – leden 2016

 

Write a comment