Lukáš Borl // archiv

Read more »

Ve dnech 19. až 21. 9. 2024 se v rakouském městě Graz konal anarchistický bookfair, kterého jsem se aktivně účastnil na základě pozvánky organizačního kolektivu. V průběhu bookfairu došlo k incidentu mezi mnou a jednou z přítomných osob. V tento den to začalo verbálním konfliktem, který následně eskaloval v konflikt fyzický. Začátek konfliktu je ovšem třeba hledat v minulosti a v souvislostech, které možná lidem na této akci (ani mimo ni) nemusely být zřejmé. Proto jsem se rozhodl napsat tento text, abych objasnil kontext, historii a šířku konfliktu. Jde mi také o to zpochybnit představy, že jde o jakousi “žabomyší válku” ve které se někdo zbytečně konfrontuje kvůli bezvýznamným prkotinám. Rozhodně nejde ani o čistě osobní spor dvou osob nebo důsledek toxické maskulinity. Jak ukazuji v tomto textu, v onom konfliktu se rozhoduje o budoucnosti anarchistického hnutí a o tom, jestli se dokáže přežít a prakticky se rozvíjet, nebo se promění jen v další, do kapitalistické společnosti integrovanou, sílu, která pomáhá kapitalismus zachovat.

Abych vysvětlil celý kontext, nemohu se omezit na několik vět. Uvědomuju si, že je to jistý limit mojí snahy. Žádám čtenáře*ky o trpělivost a respektování toho, že je materiál tak obsáhlý. Věřím, že každý kdo má skutečný zájem tuto záležitost pochopit, věnuje pozornost přečtení celého textu, i když to vyžaduje dost času a energie. Read more »

Rozhodl jsem se prodat zbytek z mojí osobní sbírky desek. Nedělám to proto, abych zbohatnul, ale abych podpořil lidi postižené válkou. Využiju svých kontaktů s lidmi z Ukrajiny a vybrané peníze se dostanou přímo těm, kteří to potřebují.

Následují náhledy a seznam s uvedenými cenami. Ceny, které jsem za desky určil možná nejsou zrovna malé, ale co je těch pár korun navíc ve srovnání s tím jakou cenu platí lidi za válku, ve které se střetávájí imperialistické mocnosti? Z prodeje nepůjde ani koruna do mojí kapsy.

Taky je stále možnost podpořit Tattoo benefici pro válečné uprchlíky

Nebo si pořídit mojí publikaci Tato kniha není (z)boží.

Vše mohu odeslat poštou, případně předat osobně (zejména v Praze, Pardubicích, Brně, Mostě, Ústí nad Labem, Děčíně, Chomutově, Teplicích …)

Uvítám přeposlání informací o této benefici dalším lidem.

Read more »

“Existují různé motivace pro doxing. Patří mezi ně to, že to lidé dělají s cílem odhalit škodlivé chování a pohnat pachatele k odpovědnosti. (…) Výzkumníci poukázali na to, že některé případy doxingu mohou být ospravedlnitelné, například když odhalí škodlivé chování.” – Wikipedia

Dne 9. 5. 2024 jsem zveřejnil prohlášení s názvem “Dilema se vrací: šílenství nebo smrt?“. V něm jsem upozornil na agresivní šikanu, které jsem vystaven a jmenoval čtyři konkrétní osoby, které se na tom významně podílejí.

Je zajímavé jak výrazně odlišné reakce to vyvolalo. Nemálo lidí mi sdělilo, že byli při čtení zděšeni a vyvolalo to obavy o moje zdraví a život. Logickou otázkou těchto lidí pak bylo “Jak ti můžu pomoc, aby si ve zdraví přežil tuhle těžkou situaci?” Úplně opačnou reakcí pak byla prohlášení v duchu „Byl to doxxing osobních jmen antiautoritářských aktivistů (…) Šlo o bezprecedentní narušení bezpečného prostoru, jímž se antiautoritářské hnutí snaží být.“ (1) Read more »

Ikdyž každý můžeme rozvíjet svou osobnost podle vlastních preferencí a postojů, nikdo nemůžeme popřít, že se do našeho jednání částečně promítají činy a postoje jiných lidských bytostí. Inspirují nás, probouzejí skryté vášně nebo ukazují, na co jsme předtím nedohlédli. Do toho jak o světě uvažuju a do toho jak se vztahuju k jiným lidem se hodně otiskla tvorba člověka, který si říká Flower Bomb. Bohatá tvorba této osoby je dostupná online na blogu https://warzonedistro.noblogs.org/ a některé české překlady také vydalo nakladatelství Subverze.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nemáme zas až tak moc společného, Flower Bomb je individualistický anarchista se silným důrazem na nihilismus, já jsem komunistický anarchista (anarchokomunista) se silným důrazem na třídní boj, který Flower Bomb ve své analýze označuje jako zastaralou a překonanou záležitost. Ano, nejde popřít rozdíly v našich perspektivách, ale ani nelze nepocítit v čem jsme si tak podobní. A to je právě to skvělé. Nemusíme vidět každé jednotlivosti stejně a přesto se můžeme vzájemně inspirovat a růst ze živin, které poskytuje ten druhý. Pro mě například byl velice výživný a pro růst důležitý text “Propad do šílenství: Anarchistický-nihilistický deník antipsychiatrie“. Zveřejním zde několik citací a snad to někoho dalšího přiměje si to také přečíst a zamyslet se:

Diagnózy fungují jako uspořádání identity definované z hlediska stejnosti symptomů. Tato přiřazení identity jsou konstruována specialisty psychiatrické autority a jsou sociálně vynucována těmi, kteří udržují její moc. Stejně jako levice rychle používá statistickou terminologii k veřejnému označování a zahanbování „nežádoucích“ nebo v hnutí nechtěných osob (například slovem „terorista“ k popisu zastánců anarchistického útoku), stejně tak rychle nazývají lidi „duševně nemocní“ nebo „toxičtí“ – a požadují „odbornou“ pomoc. Snad aniž by si to uvědomovali, levičáci společensky posilují platnost státní a psychiatrické autority tím, že redukují složitost individuálního chování na pouhé psychiatrické konstrukty a morální odsouzení. Psychiatrie poskytuje uklidňující pocit pořádku v odmítnutí přijmout chaotickou povahu chování. Uplatňováním psychiatrické terminologie a morálky hledá mnoho levičáků kontrolu nad sociálními interakcemi s úmyslem je sterilizovat a homogenizovat. Tento pokus o uniformitu chování jde ruku v ruce se zacházením s jednotlivci jako se členy jednolitých skupin založených na identitě. Od jedinečnosti a rozmanitosti chování se často odrazuje nebo se odsuzují, pokud se nehodí k úhledně vytvořeným skriptům. Chování nebo emocionální vyjádření člověka lze bagatelizovat tím, že jej budeme sociálně označovat jako „problematický“ – označením, které samo o sobě vyžaduje shodu definovaného a prosazovaného obecného konsensu.

(…)

Když jednotlivci ve svém projevu nechají vlastní emoce, aby prolomili hranice psychiatrické autority, a rozdmýchávají plameny jejich opovržení sociální kontrolou, psychiatrie se začíná podobat karosérii vyhořelého policejního vozu. Pokud je psychiatrie agentem prosazujícím duševní právo a řád – nechte ji zemřít spolu s každým policajtem a agentem státu. Stejně jako v politice identity se odmítám účastnit používání psychiatrické terminologie při popisu jiných jedinců. Stejně jako u všech ostatních sociálně konstruovaných úkolů odmítám psychiatrické nálepky, protože se snaží omezit horizont emocionální složitosti. Když se jednotlivci ve svém vyjadřování rozzuří s nihilistickým nepřátelstvím vůči všem ideologickým rolím a identitám, co zbyde ze společnosti bez individuální konformity? Co je „muž“ nebo „žena“, když se neupíná na estetickou nebo performativní roli? Co je „černý“ nebo „bílý“ bez sociální konstrukce rasy? Co je binarita rozumný / šílený bez velící autority psychiatrie? Co je to sociální právo a řád, když nikdo není ochoten poslouchat?”

celá publikace ke stažení v pdf

Každý, kdo má zájem o můj výtvor “Tato kniha není (z)boží”, si to nyní může stáhnout v PDF. Kniha je určena k volnému sdílení, výhradně však pro nekomerční účely. Pokud někdo bude knihu prodávat, doporučuju mu jí vzít bez zaplacení a dát mu najevo, že se na to má vy*rat! I nadále v souvislosti s distribucí knihy organizuju sbírku pro válečné uprchlíky. V případě zájmu mě kontaktujte. Příspěvky rád přeberu osobně a předám, těm, co je potřebují.

Existuje celá řada motivací k pořízení krátké palné zbraně, tedy pistole nebo revolveru. Některé legitimní, jiné nikoli. O důvodech mého zájmu o zbraně jsem se zmínil již před několika lety v článku „Proč jsou zbraně a násilí důležitou součástí mého života“. Tentokrát bych rád doporučil publikaci Praktický průvodce pistolnice, kterou vydalo v roce 2019 v nakladatelství Grada. Právě tato publikace mi dala základní informace o tom jak se zbraní zacházet, ale jen následný trénink mi dodal potřebné zkušenosti. Doufám tedy, že pokud budu nucen bránit sebe nebo blízké osoby, budu mít nejen teoretické, ale i praktické schopnosti to udělat.

Read more »

Co se děje v mysli člověka, kterému je dlouhodobě způsobována výrazná bolest přesilou agresorů? Netroufnu si mluvit za druhé. Sám se ale v takové situaci nacházím a moje mysl v důsledku toho má sklon k dvěma tendencím: přepnout do stavu šílenství a/nebo do stavu smrti.

Chorobomyslnost nebo sebezabití, to jistě nejsou příliš pozitivní vyhlídky. Myslím si ale, že nejde o žádnou zvláštnost. Zoufalé situace někdy prostě bývají předstupeň šílenství a to zase předstupeň ztráty sebezáchovného pudu. Pak už to může být k sebezabití jen krok. Pokud by to u mě zašlo takto daleko, chci aby bylo jasné, že bolest které jsem opakovaně vystaven se u mě nezjevila zničehonic. Velký podíl na ní mají konkrétní lidé s konkrétními jmény: Roman Dergam, Marek “Zefv” Dočekal, Vít “Předseda” Komrska, Jan “Vinči” Kašpárek… V seznamu by mohli být i další jednici, kteří jednají ve spolupráci se jmenovanými.

Nikdy mi neublížili fyzicky, ale způsobili nemalou mentální bolest. Těžko popsat její intezitu, ale nepochybuju, že kdyby mi bývali zlomili nos nebo vyrazili zuby nebolelo by to tak moc jak to, co mi reálně způsobují. Opakovaně ohrožují mojí bezpečnost, dehonestují mě, pomlouvají, ostrakizují, zesměšňují, vylučují z prostorů, křivě obviňují a poštvávají proti mě okolí. Všechno to dotáhli do neúnosné úrovně, kdy tomu jako osamocený jedinec nedokážu čelit. Kdyby mě fyzicky napadali, obrana by snad byla možná. Jenže oni útočí intrikánsky tak aby jejich zákeřnost byla pro širší okolí skryta. Nenechali mi dokonce ani možnost verbální sebeobrany. Otočím-li se zády, trefují se do mě a škodí mi. Ocitneme-li se tváří v tvář, dělají, že k tomu nemají co říct a vykazují mě z veřejných míst. Snad abych nemohl promluvit o tom, co mi na jejich chování přijde zraňující.

Jsem zoufalý. Nemám se jak bránit a další lidi se mě většinou aktivně nezastanou. Agresoři dál jednají zákeřně aniž by jim někdo důrazně sdělil, co je na tom nevhodné a odradil je od pokračování. Mnozí jen přihlíží, přitakávají agresorům a přejímají od nich vylhanou legendu o mém životě a aktivitách. Proč se ptát na mojí verzi, že? Vždyť druzí už napsali můj životní příběh za mě. Pro zpestření do něho sem tam přihodí další lež, polopravdu, překroucenou realitu, nesmyslné obvinění či spekulaci prezentovanou jako by šlo o nějakou obecně známou skutečnost.

Pokaždé, když se vzpamatuju z jedné rány od těhle zákeřňáků brzy následuje rána další. A to prostě nejde snášet dlouhodobě bez vážných následků. Takže pokud následkem bude propad do šílenství, obávám se že tyhle sráči asi budou říkat něco jako: však jsme celou dobu říkali, že je to magor. Nemyslím si, že by ale před okolím odkryli skutečnost, jak moje mentální zdraví negativně ovlinili jejich podlostmi. A pokud za šílenstvím bude následovat sebezabití? Odhaduju, že tihle mistři přetvářek vsadí na předstíranou lítost a odvracení pozornosti od vlastní podílu na té tragédii. Možná si neodpustí ani obvyklé zlehčování problémů jako by otázky lidské důstojnosti, bezpečí, zdraví a života byli nějaká nevýznamná banalita.

Třeba až propadnu šílenství nebo zemřu, tihle sráči se škodolibě zaradují z úspěšného uštvání lidské bytosti.

• Lukáš Borl – 9. 5. 2024

—

 „Co je vlastně nefalšovaný choromyslný? Je to člověk, jenž se raději stal šílencem v tom smyslu, jak to chápe společnost, než by se zpronevěřil jisté nejvyšší představě o lidské cti. Proto nechala společnost ve svých ústavech zadusit všechny, jichž se chtěla zbavit nebo se před nimi ubránit, protože se odmítli zúčastnit jistých obludných špinavostí. Neboť choromyslný je také člověk, jehož společnost odmítá vyslechnout a jemuž chce zabránit ve zveřejnění nesnesitelných pravd.“

[Antonin Artaud]

Před devíti lety, 28.dubna, policie rozjela rozsáhlou represivní operaci Fénix. Později jsem se důsledkem toho rozhodl zmizet z dohledu státní moci. Následující text je vzpomínkou na toto období i určitá kritická reflexe. Read more »

Víkend 15 až 17. září 2023 jsem v přítomnosti přátel z projektů Roleta 39 a Salé distro strávil na anarchistickém bookfairu ve Vídni. Bylo příjemné být obklopen také přáteli z anarchistických kolektivů z Rakouska, Německa, Švýcarska, Maďarska a Chorvatska…

Souběžně s touto událostí v Praze probíhal také festival Riot Over River a po příjezdu do Čech se dozvídám, že mělo údajně dojít k oznámení bomby na této akci. A jak už to tak v českém rybníčku bývá, rozjela se tradiční “černorudá drbárna”. Kdekdo rozvíjí spekulace, ventiluje své odhady nebo dokonce někteří tvrdí, že zaručeně vědí jak to vše bylo. Pravděpodobně však o pozadí tohoto incidentu vědí stejně velké prd jako já. Narozdíl od nich ale nebudu tvrdit, že je vše přeci tak jasné. Chci zde jen poukázat na to, jak některé okolnosti tohoto příběhu jsou nápadně podobné, tomu, který se odehrál v roce 2016 v souvislosti se Sociálním centrem Klinika. Znovu tedy publikuji text, který jsem napsal a nechal publikovat v květnu 2016.

Lukáš Borl / 29. září 2023

Poznámky k nedávné evakuaci Kliniky ( květen 2016)

zdroj: https://lukasborl.noblogs.org/poznamky-k-nedavne-evakuaci-kliniky/

Some time ago, a decision was made to raise funds for the anarchists being prosecuted in so-called Belarus. First there was a tattoo fundraiser and later a fundraising D.I.Y. book published under the title “Words Against Isolation or As Long As There Are Prisons, Let’s Write Letters.” So far, these activities have raised 700 euro. These funds will support five anarchists convicted for their willingness to resist the dictatorship. Namely these people: Nikola Dziadok (sentenced for 5 years), Sergei Romanov (sentenced for 20 years), Igor Olinevich (sentenced for 20 years), Dmitri Rezanovich (sentenced for 19 years) and Dmitri Dubovsky (sentenced for 18 years).

Alexander Lukashenko is the leader of a dictatorship that defends its existence by torturing and imprisoning the opposition. It is good not to forget this, which is why an unusual ‘necklace’ has been created for Lukashenko. It is only a drawn one, but perhaps one day someone will make him a real one.

Před nějakou dobou se zrodilo rozhodnutí shromáždit finance pro anarchisty stíhané v takzvaném Bělorusku. Nejprve probíhalo benefiční tetování a později byla vydána benefiční „samizdatová kniha“ pod názvem „Slovy proti izolaci aneb dokud existují věznice, pišme dopisy.“ Prozatím se těmito aktivitami podařilo získat 17 tisíc korun. Tyto prostředky podpoří pět anarchistů odsouzených za jejich ochotu vzepřít se diktatuře. Konkrétně jde o Mikolu Dziadoka (trest 5 let), Sergeje Romanova (trest 20 let), Igora Oliněviče (trest 20 let), Dmitrije Rezanoviče (trest 19 let) a Dmitrije Dubovského (trest 18 let).

Alexandr Lukašenko je čelní představitel diktátorského režimu, který mučením a vězněním opozice hájí svou existenci. Je dobré na to nezapomínat, proto byl pro Lukašenka vytvořen netradiční „náhrdelník”. Je jenom nakreslený, ale třeba mu časem někdo vytvoří opravdový.

On Tuesday, January 11, 2022, a D.I.Y. book was published under the title “Words Against isolation or As Long As There Are Prisons, Let’s Write Letters”. There are two main reasons to create this publication. First is to motivate people to write to prisoners, while obtaining funds for anarchists imprisoned in so-called Belarus.

On 110 A4 pages I inform you why and how to write letters. I’m connecting reflections arising from my personal experience of imprisonment as well as collage including fragments of prison correspondence. I want to demonstrate on concrete examples of what can be encouraging for a person behind bars and exciting joy. Perhaps this will allow people who are going to write letters empathize with the situation of the prisoner and it will inspire them.

I dusted off the “cut and paste” method I loved to use in the creation of punk zine graphics. I’m not a graphic designer, nor am I trying make such an impression. Creating collages and editing was fun for me. I hope it will amuse someone else too. And even if not, I don’t see a problem with that.

The anarchists to whom the money will be collected have been imprisoned, because with their attitudes and actions they resisted the dictatorial regime. Their situation is challenging because they are imprisoned in a post-Soviet country has preserved the most repulsive totalitarian practices in its past, such as torture, state terror and violent repression of the opposition.

The publication contains a number of texts about these persecuted anarchists. Specifically, about Mikola Dziadok, whom the court sent on November 10, 2021 to penal colonies for 5 years. On Wednesday, December 22, 2021, they were sentenced to prison Sergey Romanov (sentence 20 years), Igor Olinevich (sentence 20 years), Dmitry Rezanovich (19 years), Dmitry Dubovsky (18 years). All the money raised will serve these people.

But persecution and prison reality also apply to people living in the so-called democratic countries. I try to remind you of that as well. There is no contradiction between dictatorships and democracies. They are just the various faces of global capitalist totalitarianism.

The recommended contribution for the publication is CZK 300, but it is possible to contribute even less or more. Everyone should evaluate their options. I accept orders at e-mail lukynda (@) riseup.net. I will publish a list of distribution points soon. A PDF version of the book is also published for download and free distribution for non-commercial purposes.

Před několika dny mi dorazila opožděná odpověď na dopis, zaslaný v květnu 2021 do jedné italské věznice. Davide, kterému jsem anglicky psaný dopis adresoval, mě informoval, že „korespondence prochází cenzurou a nemůže být psaná v jiných jazycích něž je italština.“

Ukazuje se, že italský stát se nechce vzdát praktik fašistické minulosti. Režimy se mění, útlak zůstává. Trvá ale i odpor. Davide bude dál dostávat solidární vzkazy v dopisech, tentokrát v italštině. Jistě uvítá dopisy i od dalších lidí. Zde je jeho adresa:

Davide Delogu
C. C. Nuovo Complesso
Contrada Cocari
89900 Vibo Valentia
Italy – Italia

Davide Delogu je sardinský anarchista zatčený v roce 2010. Byl odsouzen za několik loupeží (přesněji řečeno expropriací). 1. května 2017 se pokusil uniknout z věznice na Sicílii, což se mu téměř podařilo. Jeho boj proti vězeňskému režimu se projevil také hladovkami.

• Od listopadu 2019 je aktivní fond na jeho podporu:
  IBAN IT27E0306967684510327514549

V úterý 11. 1. 2022 vychází „samizdatová kniha“ pod názvem „Slovy proti izolaci aneb dokud existují věznice, pišme dopisy.“ Pro vznik této publikace jsou dva hlavní důvody. Motivovat k psaní dopisů vězněným lidem, a zároveň získat prostředky pro anarchisty vězněné v takzvaném Bělorusku.

Na 110 stranách A4 informuji o tom proč a jak dopisy psát. Připojuji úvahy vzešlé z mých osobních zkušenností s uvězněním a také koláže zahrnující útržky z vězeňské korespondence. Chci tím demonstrovat na konkrétních příkladech, co může být pro člověka za mřížemi povzbuzující a radost vzbuzující. Lidem, kteří se chystají psát dopisy to snad umožní vcítit se do situace vězněného a dodá jim to inspiraci.

Oprášil jsem metodu „vystřihni a nalep“, kterou jsem tak rád používal při tvorbě grafiky punkových zinů. Nejsem grafik, ani se nesnažím působit takovým dojmem. Tvorba koláží i editace pro mě byl zábavný proces. Doufám, že to přinese pobavení i někomu dalšímu. A i kdyby ne, nevidím v tom problém.

Anarchisté, kterým vybrané peníze poslouží, se dostali do vězení, protože se svými postoji a činy vzepřeli diktátorskému režimu. Jejich situace je náročná, protože jsou vězněni v postsovětské zemi, která si ze své minulosti zachovala nejodpornější totalitní praktiky jako je mučení, státní teror a násilné potlačování opozice.

V publikaci je řada textů o těchto stíhaných anarchistech. Konkrétně jde o Mikolu Dziadoka, kterého 10. 11. 2021 soud poslal na 5 let do trestanecké kolonie. Ve středu 22. 12. 2021 pak byli odsouzeni do vězení Sergej Romanov (trest 20 let), Igor Oliněvič (trest 20 let), Dmitrij Rezanovič (trest 19 let), Dmitrij Dubovskij (trest 18 let). Všechny vybrané peníze poslouží právě těmto lidem.

Persekuce a vězeňská realita se ale týká také lidí žijících v takzvaných demokratických zemích. I to se snažím tímto počinem připomenout. Neexistuje totiž protiklad mezi diktaturami a demokraciemi. Jsou jen různé tváře, kterými se projevuje globální kapitalistická totalita.

Doporučený příspěvek za publikaci je 300 Kč, ale je možné přispět i méně nebo více. Každý, ať zhodnotí své možnosti. Objednávky přijímám na e-mailu lukynda(@)riseup.net. Brzy zveřejním seznam distribučních míst. Zveřejněna je také PDF verze knihy ke stažení a volnému šíření pro nekomerční účely.

Lukáš Borl, leden 2022

Následuje několik vybraných koláží z publikace na ukázku.

infernourbano.altervista.org

Martedì 11 gennaio 2022 è stato pubblicato un libro D.I.Y. (con l’etica del Do It Yourself – Fai da Te, ci si riferisce ad un’etica anticonsumista dell’autosufficienza che prevede lo svolgimento di attività senza l’aiuto di un esperto pagato NdT) dal titolo “Parole contro l’isolamento o Finché ci sono prigioni, scriviamo delle lettere”. Ci sono due motivi principali per aver creato questa pubblicazione.

La prima è quella di motivare la gente a scrivere ai prigionieri, e allo stesso tempo raccogliere fondi per gli anarchici imprigionati nella cosiddetta Bielorussia.
In 110 pagine in formato A4 vi do informazioni su come e perchè scrivere lettere ai compagni imprigionati. Ho messo insieme riflessioni derivanti dalla mia esperienza personale di prigionia, così come alcuni frammenti di corrispondenza. Il mio intento è quello di dimostrare, con esempi pratici, ciò che può essere incoraggiante o come trasmettere gioia ad una persona rinchiusa dietro le sbarre, questo anche per far si che le persone che scrivono lettere possano trovare l’ispirazione, immedesimandosi con la situazione in cui sono costretti a vivere i prigionieri.

Ho rispolverato il metodo “copia e incolla”, che amavo usare durante la creazione della grafica delle zine punk. Non sono un grafico, né sto cercando di esserlo, ma creare collage è sempre stato molto divertente per me. Spero possa esserlo anche per qualcun’altro, e se così non fosse non c’è nessun problema.

I compagni anarchici per cui verrà raccolto il denaro sono stati imprigionati, perché con il loro atteggiamento e le loro azioni hanno opposto resistenza al regime dittatoriale. La loro situazione è molto difficile perché sono prigionieri in un paese post-sovietico che ha conservato le pratiche totalitarie più ripugnanti del suo passato, come la tortura, il terrorismo di stato e la violenta repressione dell’opposizione.

La pubblicazione contiene una serie di testi sui compagni anarchici perseguitati. In particolare, su Mikola Dziadok, che il tribunale ha rinchiuso, il 10 novembre 2021, in una colonia penale per 5 anni. Mercoledì 22 dicembre 2021, sono stati condannati Sergey Romanov (20 anni), Igor Olinevich (20 anni), Dmitry Rezanovich (19 anni) e Dmitry Dubovsky (18 anni). Tutto il denaro raccolto sarà destinato a loro.

Ma la persecuzione e la realtà carceraria si applicano anche alle persone che vivono nei cosiddetti paesi democratici. E’ importante ricordarlo. Non c’è differenza tra dittatura e democrazia. Entrambe sono le varie facce del totalitarismo capitalista globale.

Il contributo consigliato per la pubblicazione è di 300 CZK (12,29 EUR), ma è possibile contribuire anche con un importo maggiore o minore, questo per permettere a ciascuno di contribuire secondo le proprie disponibilità. Accetto ordini all’indirizzo e-mail lukynda (@) riseup.net. Inoltre pubblicherò una lista di punti di distribuzione molto presto. Una versione PDF del libro è disponibile anche per il download e la distribuzione gratuita per fini non commerciali.

Jsou lidé – dovolím si tvrdit, že lidé blízcí  – s kterými se snažím být v kontaktu face to face, ale místo toho se často jen hromadí zprávy v kyberprostoru ve kterých se snažíme si takový kontakt neúspěšně domluvit. Někdy nás odděluje několik minut nebo hodin cesty, jindy je to více. U všech ale platí stejná věc: Není žádná vnější bariéra, která by nám znemožňovala trávit spolu čas. Ano, jsou tu překážky. Ale největší jsou ty vnitřní v našich hlavách, které si nastavujeme mimo jiné i tím, že z online komunikaci děláme hlavní způsob jak spolu udržovat spojení.

Read more »

#

V průběhu srpna, září a října 2021 proběhne další benefiční tetovačka. Každá potetovaná osoba tentokrát může přispět libovolnou částkou, kterou podpoří anarchisty vězněné autoritářským režimem v Bělorusku. Tetovačka je příspěvek k Týdnu solidarity s povstáním v Bělorusku, ale bude pokračovat i poté.

Tetování lze vyhotovit v těchto městech: Praha, Most, Děčín, Ústí nad  Labem, Teplice, Kolín, Pardubice, Brno. Tetovat se může venku pod širým nebem nebo pod střechou. Vše závisí na preferencích a domluvě přes e-mail  nebo osobně.

Read more »

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Policejní zákrok v Teplicích, při kterém zemřel Stanislav Tomáš, rozvířil debatu o rasismu a policejním násilí. Ta mnohdy redukuje agresi policie na pouhý projev rasistických předsudků některých policistů. Tímto se však upozaďuje otázka historické úlohy policie. Je třeba se k ní vrátit abychom policejní násilí byli schopni nahlížet jako širší problém než jen jako ojedinělé rasistické excesy.

Read more »

zdroj: a2larm.cz

Po více než dvou letech skončilo hlavní líčení v kauze nazvané Síť revolučních buněk. Obžalovaní byli zproštěni obžaloby, pouze jeden z nich byl uznán vinným za drobné delikty, a soud upustil od jeho potrestání.

Read more »