Site menu:

Site search

Categories

Archives

Pohled do zrcadla

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Každý dělá chyby, které si těžko přiznává. Já také. Každý se občas
stylizuje do pozice, která neodpovídá realitě. Já také. Každý občas něco
jiného hlásá, než pak dělá. Já také. Pohled do zrcadla nám všem může
mnohé prozradit o nás samých. Může to pomoci k tomu, abychom pojmenovali a následně zpracovali vlastní nedostatky. Tak jen do toho. Pohlédněte do zrcadla a nastavte mi ho také.

#

Dokážeš si představit, že namísto vyjednávání s mocnými nebo adresování požadavků k jejich stolu, organizuješ útok na jejich struktury? Myslím, že ne, protože tvé pověsti váženého akademika si vážíš tak moc, že neuděláš něco, co by ji mohlo ohrozit. To proto nikdy nezajdeš dále než za symbolický protest, a distancuješ se od těch, kteří dále zajdou. Chceš s mocí vést dialog, ne ji podrývat. Tváříš se jakoby revoluce byl poklidný proces, kterým můžeš projít bez rizik.

A co ty? Dokážeš si představit, že budeš dělat to, co dělal F. Sabaté, I. Oliněvič, N. Machno, A. Sutuga, S. Christie, M. Dziadok, L. Urtubia, E. Goldmann a jiní, jejichž příběhy publikuješ v časopisech a na internetu? Myslím, že ne, protože o příbězích psanců čelících represi chceš jenom psát a žvanit, nikoli riskovat, že se represe dotkne podobným způsobem i tebe. Soucítíš s obětmi útlaku, ale hlavně neudělat něco, u čeho by hrozilo, že se ti stanou podobně otřesné věci.

A co ty? Dokážeš si představit, že své potřeby uspokojuješ způsoby, za které ti bude hrozit kriminál? Myslím, že ne, protože ty máš své teplé místo v kanceláři energetického giganta a poměrně pohodlný život. Nechceš dělat nic, kvůli čemu o to můžeš přijít pokud se něco zvrtne. Obětuješ velkou část života zaměstnavateli, zatímco když druzí zuřivě bojují za důstojnost, říkáš tomu zbytečné sebeobětování.

A co ty? Dokážeš si představit, že budeš bránit vyklízení squatu akcí, u které můžeš dostat přes držku nebo ještě něco horšího? Myslím, že ne, protože obhajoba squatu je pro tebe jen idealistické představení, které hladí tvé ego pocitem, že se účastníš něčeho ušlechtilého. A navíc, když squat vyklidí, ty přeci o domov nepřijdeš. Ten máš jinde. Tam se můžeš vrátit a v bezpečí se věnovat zpracování fotek nafocených ve squatu, aby je jiný člověk z jiného pronajatého bytu mohl připojit k článku oslavujícího squatting.

A co ty? Dokážeš si představit, že poté, co na prázdné domy pověsíš nápis „Obsaď a žij!“, pak také půjdeš dělat to, k čemu tím druhé vyzýváš? Myslím, že ne. Je pohodlnější si udržet squatterskou reputaci umisťováním fotek na facebook, než obsazováním budov a žitím v nich. Ostatně, máš přece vždy dost důvodů, proč to zrovna teď „nejde“: je silná represe, řádí pandemie, není dost přívrženců… Nikdy si nepřiznáš, že to všechno jsou sice objektivní limity, které squatování dělají složitější, ale nikoli nemožné.

A co ty? Dokážeš si představit, že své peníze utratíš za věci, díky kterým můžeš důrazněji útočit na moc státu? Myslím, že ne, protože i když si říkáš anarchista, tobě vlastně o útok na stát zas až tak moc nejde. Stačí ti do zblbnutí opakovat vágní fráze o samosprávě, sebeorganizaci a lidských právech. Dává ti větší smysl cpát prachy do kapes kapitalistů, protože si říkají družstevníci nebo bio a fér obchodníci, než vložit prostředky do projektů, které podrývají struktury kapitalistické moci.

A co ty? Dokážeš si představit, že podpoříš úsilí vězně, který bojuje proti vězeňskému režimu zatímco „venku“ dělal věci, které se ti nelíbí? Myslím, že ne, protože tvoje „anarchie“ počítá s existencí věznic stejně jako každé státní zřízení. Vadí ti sice uvěznění anarchistů, ale vězení chceš zachovat pro jiné. Chceš cely zaplnit policisty, drogovými dealery, sexuálními predátory a gangstery. Sníš o tom, jak budoucí bachaři budou nosit černorudé uniformy a na nich logo tvé organizace.

A co ty? Dokážeš si představit, že se aktivně stavíš do cesty fízlům a sabotuješ jejich práci? Myslím, že ne, protože ti jde hlavně o bezpečné místečko v anarchistických skupinách a udržení obecenstva uctívačů. Proto budeš raději kydat špínu na anarchisty, kteří publikují informace o anarchistické praxi, než abys vztek obrátil proti fízlům, kteří zabavují servery s anarchistickým obsahem.

A co ty? Dokážeš si představit, že říkáš na rovinu věci, které mohou druhé pobouřit nebo i někoho odradit od spolupráce? Myslím, že ne, protože i když preferuješ anarchistický žargon, tak k anarchistickým projektům přistupuješ jako k řízení obchodní společnosti. Tvou komoditou jsou myšlenky, které se snažíš prodat na trhu idejí. A jako správný manažer prodeji přizpůsobíš vše: myšlenky osekáš o to, co by mohlo zákazníka pobouřit. Nabídneš mu vždy jen to, co chce slyšet, i kdyby to znamenalo pojem anarchie zbavit podvratného obsahu.

Nemyslím si, že jsem něco víc než kdokoli z těch, kterých se má slova dotýkají. Mám jen potřebu jim nastavovat zrcadlo. Chci, aby se viděli takovými, jakými jsou, nikoli takovými, jakými se snaží vypadat před okolím. Budu rád, když i mě bude zrcadlo nastaveno, abych mohl lépe pochopit vlastní slabiny a chyby.

Všechny, na které myslím při psaní tohoto textu, mám svým způsobem rád a chovám k nim úctu. Tato slova a věty nemají vyjadřovat zášť nebo pohrdání. Nemyslím si ani, že člověk, který nebydlí na squatu, je akademikem, nebo pracuje pro energetickou společnost, musí být zákonitě špatným člověkem, který nemá schopnost dělat smysluplné věci. Pokud v článku spatřuješ nejasnosti, kontaktuj mě. Cizí interpretace diskutované na baru nebo uzavřeném fóru k ujasnění nepřispějí.