Lukáš Borl // archiv

Společně s dalšími skupinami a jednotlivci se připojuji k Otevřenému dopisu na podporu běloruských anarchistických revolucionářů. 

Co se stalo?

22. října byla ve městě Soligorsk napadena administrativní budova Státního výboru pro forenzní expertýzu a na parkovišti okresního prokurátora Soligorsku byly zapáleny automobily. V noci 28. října byla zapálena budova oddělení dopravní policie Mazyr. Brzy poté poblíž ukrajinských hranic v okrese Yelʹsk, byla mobilní hlídkou zadržena skupina anarchistických revolucionářů: Igor Olinevič, Dmitrij Dubovskij, Dmitrij Rezanovič a Sergej Romanov. Nyní jsou drženi ve vyšetřovacím středisku KGB v Minsku. Byli obviněni podle poragrafu 289 trestního zákoníku Běloruské republiky (teroristický čin spáchaný organizovanou skupinou).

Anarchističtí revolucionáři

Každý ze zadržených byl po mnoho let nepřítelem fašistického státu a pravidelně zažíval jeho represi.

Igor Olinevič je anarchista z Minsku, bývalý politický vězeň běloruského režimu. V listopadu 2010 byl zadržen tajnou službou v Moskvě. V květnu 2011 byl odsouzen k 8 letům vězení v kolonii s vysokým bezpečnostním režimem podle paragrafu 218.3 (úmyslné zničení majetku) a paragrafu 339.2 (skupinové výtržnictví). Byl propuštěn na základě prezidentské amnestie 22. srpna 2015. Ve vězení napsal knihu „Jedu do Magadanu“, která byla přeložena do několika jazyků. V roce 2013 udělil knize Běloruský PEN-klub cenu Františka Alechnoviče za nejlepší dílo napsané ve vězení. V roce 2016 dostal Igor cenu Viktora Ivaškeviče. Po propuštění žil v zahraničí, účastnil se aktivit anarchistického hnutí.

Dmitrij Dubovskij je anarchista ze Soligorsku. V roce 2010 byl zařazen na seznam hledaných v souvislosti s „případem běloruských anarchistů“. V listopadu téhož roku v Moskvě, když se FSB pokusila zadržet jeho a Igora, se mu podařilo uprchnout. Po dobu 10 let se Dmitrij skrýval v Rusku a na Ukrajině, vydával své cestovní deníky, účastnil se aktivit anarchistického hnutí.

Dmitrij Rezanovič je anarchista z Gomelu. Zadržen byl 16. března 2014 po překročení ukrajinsko-ruské hranice v Kursku. Měl dokumenty na jméno svého bratra. Zadržen byl pro podezření ze sabotáže na území Ruska. FSB nenalezla dostatečné důkazy pro tuto verzi a zahájila trestní řízení podle paragrafu 332 části 1 trestního zákoníku Ruské federace (překročení státní hranice Ruské federace bez platných dokladů). Byl držen v deportačním centru v Kurské oblasti. Dne 3. července soud rozhodl o deportaci Dmitrije z Ruska a také mu uložil pokutu 15,000 rublů. Dne 25. července byl Dmitrij deportován do Běloruska. Zůstal aktivním účastníkem anarchistického hnutí.

Sergej Romanov je anarchista z Gomelu. V roce 2013 byl (podle paragrafu 295, odst. 2 Trestního zákoníku Běloruské republiky) odsouzen k podmíněnému trestu dvou roků za držení 14 gramů střelného prachu v domácnosti. V roce 2014 byl Sergej odsouzen k 6 letům vězení, po odvolání byl trest snížen na pět let. Byl propuštěn v červenci 2019, a rozhodnutím soudu mu byla uložena omezení preventivního dohledu. Například mu bylo zákázáno opustit město nebo změnit místo bydliště. Měl také zákaz návštěv barů, restaurací, obchodů a dalších míst, kde se volně prodává alkohol, dále zákaz nepovoleného opustění místa bydliště v období od 22:00 do 6:00 a povinnost hlásit se ke kontrole jednou týdně.

Všichni jmenovaní jsou jedinci s jasnými morálními vlastnostmi a vědomým pohledem na život. Každý z nich je přesvědčený anarchista a ctihodný člověk. Každý z nich je bojovníkem za svobodu na území současného Běloruska, kde již nebude místo pro svévoli OMONu (zvláštních zásahových jednotek) a GUBOPiKu (Hlavní správy pro boj s organizovaným zločinem a korupcí) a dalších mocenských struktur. Kde nebude místo pro násilí proti svobodě ve všech jejích projevech.

Proč je podporujeme?

Všechna obvinění státu proti anarchistickým rebelům jsou absurdní, cynická a falešná. Zatčení anarchisté se netají tím, že byli oddáni žhářství, poškozování majetku, sabotážím. To vše je přímá akce, která v žádném případě neměla za následek zranění nebo smrt. Oni neměli v úmyslu nic takového způsobit. Jako anarchističtí revolucionáři, kteří si zvolili cestu partyzánského boje, chtěli skupinově podporovat vzpurné lidi v Bělorusku a přispět k sociálnímu odporu. Zbraně jsou známkou toho, že se vědomě pustili do rozhodného a riskantního boje proti státnímu teroru. Věříme, že držení střelných zbraní je právem svobodných lidí, nikoli právem brutálních policistů. Běloruský stát je dnes založený na vojenském a policejním násilí, což je teroristická struktura postavená, placená a spravovaná pomateným diktátorem. Jsou to státní struktury, které znásilňují dívky, bijí penzisty, střílejí neozbrojené lidi, mučí zadržené v dodávkách a zadržovacích střediscích, vloupají se do bytů, rozbíjejí osobní auta, kola a kavárny. Anarchisté toto nedělají. Anarchismus je sebeorganizace, vzájemná pomoc a solidarita. Anarchismus není jen touha po svobodě. Je to také boj proti jakémukoli útlaku. Boj za svobodu. Ano, měli u sebe zbraně. Nebyly však použity proti lidem. Ano, oddali se zapálování úředních budov a aut, ale právě tyto objekty jsou oporou režimu, a proto byly vybrány jako cíle. Nebyly u toho žádné oběti. Ano, jsou to rebelové a revolucionáři. Ale všichni lidé mají právo rebelovat, zejména v místě, kde nefunguje žádný demokratický mechanismus, kde vůbec neexistuje spravedlnost a každý pokojný protest se setkává se státním násilím. Během několika měsíců bylo v Bělorusku zadrženo asi sedmnáct tisíc lidí a bylo zahájeno asi 1000 trestních případů. Více než 100 politických vězňů je za mřížemi. I v reakci na nejklidnější formu protestu, jakou je stávka, stát posílá lidi za mříže.

Zákaz stávek, propouštění, represe a nesplnění slibů ze strany vedení soligorského podniku Bělaruskalij (jednoho z největších výrobců minerální hnojiv na světě), to vše vedlo k tomu, že si Soligorsk – město horníků a dělníků – vybrali anarchisté k přímé akci. Akce byly zaměřeny na podporu pracovníků a vyjádření solidarity s jejich cíly.

Vyzýváme anarchisty, aby zadrželi kritiku na základě úryvků a útržků z výslechů soudruhů, záměrně zveřejňovaných donucovacími orgány. Čas dá všechno na své místo a my s plnou odpovědností prohlašujeme, že se na veřejnost dostanou fakta o skupině běloruských revolučních anarchistů.

Vyjadřujeme naši plnou podporu uvězněným anarchistům a všem lidem, kteří se vzbouřili proti diktatuře a policejnímu násilí v Bělorusku. Vyzýváme k boji za okamžité propuštění Igora Olineviče, Dmitrije Dubovskije, Dmitrije Rezanoviče a Sergeje Romanova i všech politických vězňů v Bělorusku. Vyzýváme všechny lidi, kterým to není lhostejné, aby šířili informace, organizovali akce solidarity, odporu a jakýkoli druh tlaku na všechny struktury Lukašenkova režimu. A to jak v Bělorusku, tak v zahraničí. Pamatujte, že nejlepší podporou je pokračovat v boji, kterému věnovali věznění soudruzi své životy.

Přátelé a spolubojovníci
Anarchistický kolektiv „Pramen“
Mikola Dziadok, anarchistický bloger
Kolektiv „Effect Monro“
Anarchistický černý kříž / Bělorusko
Kolektiv 325
Kolektiv “Black Wave”
Federacja Anarchistyczna Śląsk
Autonomní akce – Автономное Действие
Библиотека «Вольная Думка»
Lukáš Borl, anarchista a bloger
Kolektiv A2day
Anarchistický černý kříž / Řecko
Anarchistický černý kříž / Česko
161 Crew Poland
Vydavatelství “Soubor”
„Make (A) Great Again“
Agência de Notícias Anarquistas – ANA (Brasil)
Anarchistyczny Czarny Krzyż Galicja (s. Kraków)
Kronika odporu
Časopis “Атак”
Anarquia
Nakladatelský projekt «Радикальная теория и практика»
Volná komunita VAP

Dopis je otevřený pro podpis