Proslýchá se, že po incidentu na anarchistickém bookfairu v Grazu čekám na další příležitost, abych proti dotyčné osobě znovu použil násilí. Jaká je však skutečnost? Od té doby jsem se s ním setkal nejméně třikrát. Dvakrát v hudebním klubu, jednou ve vlaku. Když se to stalo, už jsem s ním nekomunikoval ani nepoužil násilí. Kdybych měl v úmyslu něco takového udělat, nabízelo by se mi víc příležitostí než tato tři náhodná setkání, protože vím, kde bych ho našel. Ale nic takového jsem v úmyslu neměl. Pokud mě provokativně nenapadne a/nebo neohrozí, nemám důvod použít násilnou sebeobranu.

Rád bych tímto prohlášením navrhl řešení, které by, jak doufám, mohlo být prospěšné pro něj i pro mě. Navrhuji, abychom se navzájem ignorovali. Oba víme, že naše osobní světy jsou neslučitelné a společnou řeč nenajdeme. Můžeme se alespoň dohodnout, že od nynějška budeme prostě mlčet a neuděláme nic, co by ten druhý mohl považovat za provokaci, pomluvu, útok nebo ohrožení?

Pokud tato konkrétní osoba přijme a bude dodržovat navržené podmínky, budu je dodržovat i já.