Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

Lukáš rád pročítá tyto weby

http://antifenix.noblogs.org/

Czarna Teoria

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Recent Comments

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Crimethinc

RSS 325

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Buďte ve střehu, policejní návštěvy a buzerace pokračují

antifenix.noblogs.org

Policejní návštěvy a buzerace pokračují i rok po začátku Fénixu. V posledním týdnu se doslýcháme o dalších a dalších návštěvách a neformálních výsleších a pokračující šikaně ze strany policie. Nezáleží na tom, jestli tuhle prudu považujeme za dozvuky operace Fénix, její druhé kolo nebo jí chápeme mimo křídla Fénixe. Důležité je uvědomit si, že represe tady byly a budou. Proto je ještě důležitější vytvářet silné sítě na základě důvěry a solidarity a počítat s tím, že kriminálka se může objevit u vašich dveří, na pracovišti nebo ve škole kdykoli.

Na náš redakční email přišlo za poslední týden několik dopisů o nečekaných setkáních s policií. Některé z nich otiskujeme níže, jiné nikoli, protože pisatelé nechtěli svůj příběh zveřejnit. Pokud patříš k těm, kterým zabušila policie na dveře, poděl se s námi se svými zkušenostmi (antifenix avkroužku riseup tečka net). Podobných případů bylo po celé České republice určitě více a nedá se vyloučit, že budou přibývat.

 

ZKUŠENOST 1 – PRAHA, 5. DUBNA 2016

Ahoj. Rozhodli jsme se vám napsat mail, protože si myslíme, že sdílení naší zkušenosti může pomoct ostatním předejít podobným nepříjemnostem. Prosíme o jeho zveřejnění. Včera 5. dubna asi o půl deváté večer na náš byt v Praze zazvonila policie. Člověk, který se podíval kukátkem, viděl v přítmí chodby několik osob a myslel si, že pokud budou chtít, dveře stejně prorazí. Po otevření zjistil, že udělal chybu. Byli to 4 policajti z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v civilu, kteří by jen těžko proráželi dveře. Ještě než se pánové stihli představit a zamávat průkazkou s číslem, jeden z nich strčil nohu mezi dveře, aby nešly zavřít. “Hledáme Lukáše Borla,” říkali. Ten, kdo jim otevřel dveře, se rozhodl nezodpovídat žádné otázky a jediné, co řekl, bylo: “Tady žádný Lukáš Borl není”. I přesto je pochopitelně nechtěl pustit dovnitř a říkal, že dokud nebudou mít povolení k domovní prohlídce, nikam je nepustí. Oni se ale opírali o paragraf 83c.

I přes naše jasné odmítnutí jejich vstupu si tato nezvaná návštěva udělala cestu sama, ostatně jeden člověk je mohl zastavit jen stěží. V rychlosti prohledali byt, nakoukli do každého pokoje, na patrové postele, na záchod, do úložného prostoru ve sníženém stropě a opustili byt. Na chodbě si ještě stihli vyžádat identifikaci člověka, který jim otevíral, a i přes nesouhlas identifikaci návštěvy, které vyhrožovali, že pokud se neprokáže, odvezou ji s sebou. Celá parta trochu připomínala polednici, návštěva se proto rozhodla, že bude lepší se prokázat, ale doteď si nejsme jistí, jestli na to měli právo a jestli to nebyla chyba naší neznalosti.

Policisté u nás pochopitelně žádného Lukáše Borla nenašli. Myslíme si, že jsme jednali s chladnou hlavou, ale vždy se dá něco zlepšit. V prvé řadě NEOTVÍRAT DVEŘE! Jak sami “detektivové” říkali, na základě tohoto paragrafu mohou vkročit do bytu kdykoli a komukoli. Otevřením dveří jim to pouze umožníte nebo značně zjednodušíte. Chybovali jsme stejně jako kůzlátka, která věřila, že si liška chce ohřát jenom prstíček. Také si myslíme, že bez poučení a záznamu jsme jim neměli dávat naše občanky. Nevíme, jestli měli právo nás odvézt, nebo ne. Možná jsme mohli být obezřetnější. Něco takového jsme trochu předpovídali, obzvlášť potom co na nás před asi třemi týdny zazvonili dva “vtipálci” z kriminálky a dělali, že přišli odečíst plyn, asi tři hodiny potom, co už ho doopravdový plynaři odečetli. Jakkoli tohle bylo dost trapné, je potřeba policajty nepodceňovat. Závěrem bychom chtěli dodat, že čísla odznaků čtyř nezvaných mušketýrů jsou 319185, 277158, 276263, 243578.
Solidární pozdravy soudruzi a soudružky z Prahy.

ZKUŠENOST 2 – BRNO, 6. DUBNA 2016 (úryvek)

Středa, půl 8 ráno, Brno.

Ze spánku nás probouzí dlouhé zvonění. Protože bydlíme v bytovém domě, ze zvyku otevíráme bzučákem domovní dveře v domnění, že je to pošťák. Krátce nato se ale ozývá další zvonění a my s neblahou předtuchou zjišťujeme, že nám před domem stojí dvě auta státní policie. Jen tak tak se stíháme obléknout a už se ozývá třetí zvonění – tentokrát už nám nezvaná návštěva stojí před bytem.

Protože nestojíme o vyražené dveře ani další otravné zvonění, otevíráme. Koukají se na nás dva fízli v uniformách a dva statní hoši z kriminálky. Zpětně si uvědomujeme, že jeden z nich nemohl být nikdo jiný než tajný agent s plnovousem, který se svým kolegou ušil boudu na VAP! Zrovna ten nám ihned začíná mávat před obličejem průkazem a povídá, že by si chtěl podle paragrafu 83c prohlédnout náš byt, jestli se zde nezdržuje hledaný Lukáš Borl.


Odpovídáme, že chceme vidět povolení. Dostane se nám ale odpovědi, že podle zmíněného paragrafu není povolení nutné, neboť daná věc nesnese odkladu. Vysvětluje, že se nejedná o prohlídku našich věcí, ale pouze o kontrolu prostor. Bez odporu je tedy pouštíme do bytu, kde v rychlosti nahlížejí do pokojů, kuchyně, koupelny. Když se začnou navzájem ujišťovat, jestli prohledali opravdu vše, nezapomínáme jim připomenout, že ještě neviděli spíž a záchod. Chybu napravují, ale domníváme se, že se nepodívali důkladně pod postele. 🙂

Jakmile je celá peripetie u konce, páni z kriminálky propouštějí strážníky ze svých služeb.  Zůstávají však stát na chodbě a jeden z nich říká, že by si s námi ještě chtěli promluvit. Otázky prý budou běžné – kdy jsme viděli Lukáše Borla naposled, jestli nevím, kde je a tak dál. Na to jeden z nás rezolutně odpovídá, že naše odpověď je jasná – odmítáme vypovídat. Druhý fízl se snaží situaci úskokem zachránit a zúročuje znalosti ze školních lavic. Proto se vzápětí ptá: “Takže o Lukinovi nic nevíte?” Jeden by mu chtěl hned odpovědět, ale to by nebylo moudré, to by byla voda na jeho mlejn. Abychom nic nepotvrzovali ani nevyvraceli, odpovídáme: „Jak již bylo řečeno, odmítáme vypovídat!“ Když chlapci tuší, že tady pšenka nepokvete, zvedají kotvy a odcházejí. Samozřejmě ještě nezapomenou utrousit, že je mrzí, že nechceme spolupracovat, že to znamená, že budou muset brzy přijít znovu. Ze zkušeností a vyprávění víme, že je to jen laciná průpovídka. Protože ti, kteří byli před rokem odvlečeni na služebnu, kde striktně odmítli vypovídat, se na policejní stanici již nevrátili. Naopak ti, kteří vypovídali nebo dali najevo nejistotu, se na stanici vraceli opakovaně.

Zlatým pravidlem číslo jedna je držet jazyk za zuby a trvat na tom, že odmítáte vypovídat. Nic víc, nic míň. Setkali jsme se s názorem, že tímto přístupem se člověk stává podezřelým. I fízlové se nám to snažili nakukat. Jenže to je lež jako věž. Svým mlčením ztěžujete nepříteli práci a chráníte sebe i soudruhy a soudružky. Na to nezapomínejte – fízl nikdy nebude kámoš!
Jsme rádi, že k nám přišli. Alespoň díky tomu víme bezpečně jednu věc. Lukáš není v sevření jejich drápů!

Na závěr máme za Antifénix několik rad a postřehů:

Pokud máte co dočinění s policií, je důležité se zeptat, jestli se jedná o úkon, nebo zákrok. Pokud se jedná o úkon, musí vás poučit podle § 13 zákona o policii. Po celé události byste také měli chtít záznam o úkonu podle § 109 zákona o policii.
Máte-li dostatek času a prostoru, není na škodu si celý úkon natáčet na videokameru nebo fízlům u práce udělat pěkný portrét. Postih za takové chování žádný není, to potvrdila ostatně sama mluvčí policejního prezidia takto: „Když provádí služební zákroky, nevystupují policisté jako soukromé osoby. Pořízení fotografie nebo videozáznamu jejich chování nemůže být bráno jako zásah do jejich osobních práv.“ Takže fotografujte a natáčejte. Zlaté pravidlo tvrdí:  „Nikdy nevypínej kameru dobrovolně!“ Nejenže budete mít doklad o tom, co se stalo, ale navíc jim oplatíte buzeraci. Získané materiály a informace pak můžete sdílet s ostatními například prostřednictvím Asociace Alerta a jejího Útvaru pro odhalování fízlů. Ještě bychom doporučili si opisovat čísla průkazů a ideálně je přiřazovat k obličejům na pořízených fotkách.

Nevíme, jestli Lukáš Borl žije v Praze, v ČR, v Evropě, na Antarktidě nebo na Měsíci, nevíme ani, zdali je Lukáš ještě naživu. Ale vzhledem k tomu, že na svém blogu stále vydává články a policie prohlédla nejméně tři byty a neformálně se pokusila vyslechnout několik lidí, vypadá to, že Lukáš je na koni, který nejenže policii uniká v dáli, ale pravděpodobně jsou natolik ztraceni v prachu jeho kopyt, že ho ani nevidí. Tím koněm je solidarita a naše kolektivní síla, moc, která není založena na autoritě jednoho jedince, ale na vzájemném propojení mnoha různých lidí.

Nezapomínejte, že s policií se nikdy nemluví! A už vůbec ne, když po vás něco chce, nebo se vám snaží vloupat do bytu.

Write a comment