Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

  • oblíbené weby

http://antifenix.noblogs.org/

105 best images about Anarchist Art on Pinterest | Freedom ...

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Crimethinc

RSS 325

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Zamyšlení nad krizí kapitálu a možnostmi autonomní iniciativy

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Koronavirová pandemie narušuje výrobní řád kapitálu a je jasné, že
vládnoucí třída se snaží toto narušení minimalizovat. Co to znamená?
Ohroženou ekonomiku zachraňují opatřeními, která kapitalistům přináší velké kompenzace i jistoty, ale proletářům jen další zdravotní rizika, bídu a násobení nejistot.

Manažery tohoto vývoje jsou nejen ekonomické instituce, ale také jednotlivé státy. Ty přerozdělují prostředky způsobem, který představuje podporu byznysu firem na úkor pracujících bez kterých by všechna kola ekonomiky stála.

Nastavený kurz vede k různým reakcím. Vidíme třeba to, jak občanský sektor postrádající třídní analýzu volá po ochranitelské roli státu. Tento směr reprezentovaný i různými levičáckými spolky je zhoubný nejen proto, že ve státu vidí něco, čím není a nikdy nebyl. Problém je i to, že jde o faktické podkopávání autonomní iniciativy prostřednictvím apelu, abychom iniciativu přenechali státním institucím a dalším zprostředkovatelům.

Poslední dobou ale můžeme sledovat i pozitivnější tendenci. Jestliže krize dobře demaskuje roli státu coby manažera třídní společnosti, vede to k prohloubení kritiky státu i u té části populace, kde to nebylo zvykem. Tím se otevírá prostor právě pro autonomní iniciativu, která nejenže na stát nespoléhá, ale také jedná jemu navzdory. Projevuje se tím, že krizí postižené spodní patra společnosti nečekají na vyslyšení požadavků, ale prostě si berou, co potřebují k důstojnému životu. Mnohdy dokonce ani žádné požadavky na stát neadresují. Divoce stávkují, bouří se ve věznicích, neplatí nájmy, obsazují prázdné domy, uchvacují potraviny z obchodů, neplatí za MHD, vytvářejí solidární a podpůrné sítě. To jsou jen některé z podob, jaké na sebe taková autonomní iniciativa může brát.

V jednom ze svých článků (K souvislostem opatření v době pandemie) jsem poukázal na to, jak konkrétně různé instituce sypou prostředky do zachraňování kapitalistických zájmů a přitom neprivilegované skupiny zanedbávají. Chtěl jsem tím přispět k odkrytí masky, kterou si stát nasazuje. Nechtěl jsem tím však říct, že máme soustředit svou energii primárně do formulování výzev, aby stát hospodařil „rozumně“ v náš prospěch. Myslím, že větší smysl dává právě to, když zjevnou neschopnost státu zlepšit naše postavení, využijeme k posílení těch iniciativ, které na stát nespoléhají a zároveň se k němu staví do opozice. Velké počty nově nezaměstnaných a bez příjmu, přibývající počet lidí bez domova nebo osob propadajících se do dluhové pasti. Ti všichni mají dost důvodů, proč být na stát naštvaní a nedůvěřovat mu. Právě zde leží příležitost jak iniciovat zápasy, které před propuknutím pandemie byly těžko realizovatelné. Chopíme se té příležitosti nebo ji promarníme?

Lukáš Borl – 27. 4. 2020

Write a comment