Zamyšlení nad krizí kapitálu a možnostmi autonomní iniciativy
zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org
Koronavirová pandemie narušuje výrobní řád kapitálu a je jasné, že
vládnoucí třída se snaží toto narušení minimalizovat. Co to znamená?
Ohroženou ekonomiku zachraňují opatřeními, která kapitalistům přináší velké kompenzace i jistoty, ale proletářům jen další zdravotní rizika, bídu a násobení nejistot.
Manažery tohoto vývoje jsou nejen ekonomické instituce, ale také jednotlivé státy. Ty přerozdělují prostředky způsobem, který představuje podporu byznysu firem na úkor pracujících bez kterých by všechna kola ekonomiky stála.
Nastavený kurz vede k různým reakcím. Vidíme třeba to, jak občanský sektor postrádající třídní analýzu volá po ochranitelské roli státu. Tento směr reprezentovaný i různými levičáckými spolky je zhoubný nejen proto, že ve státu vidí něco, čím není a nikdy nebyl. Problém je i to, že jde o faktické podkopávání autonomní iniciativy prostřednictvím apelu, abychom iniciativu přenechali státním institucím a dalším zprostředkovatelům.
Poslední dobou ale můžeme sledovat i pozitivnější tendenci. Jestliže krize dobře demaskuje roli státu coby manažera třídní společnosti, vede to k prohloubení kritiky státu i u té části populace, kde to nebylo zvykem. Tím se otevírá prostor právě pro autonomní iniciativu, která nejenže na stát nespoléhá, ale také jedná jemu navzdory. Projevuje se tím, že krizí postižené spodní patra společnosti nečekají na vyslyšení požadavků, ale prostě si berou, co potřebují k důstojnému životu. Mnohdy dokonce ani žádné požadavky na stát neadresují. Divoce stávkují, bouří se ve věznicích, neplatí nájmy, obsazují prázdné domy, uchvacují potraviny z obchodů, neplatí za MHD, vytvářejí solidární a podpůrné sítě. To jsou jen některé z podob, jaké na sebe taková autonomní iniciativa může brát.
V jednom ze svých článků (K souvislostem opatření v době pandemie) jsem poukázal na to, jak konkrétně různé instituce sypou prostředky do zachraňování kapitalistických zájmů a přitom neprivilegované skupiny zanedbávají. Chtěl jsem tím přispět k odkrytí masky, kterou si stát nasazuje. Nechtěl jsem tím však říct, že máme soustředit svou energii primárně do formulování výzev, aby stát hospodařil „rozumně“ v náš prospěch. Myslím, že větší smysl dává právě to, když zjevnou neschopnost státu zlepšit naše postavení, využijeme k posílení těch iniciativ, které na stát nespoléhají a zároveň se k němu staví do opozice. Velké počty nově nezaměstnaných a bez příjmu, přibývající počet lidí bez domova nebo osob propadajících se do dluhové pasti. Ti všichni mají dost důvodů, proč být na stát naštvaní a nedůvěřovat mu. Právě zde leží příležitost jak iniciovat zápasy, které před propuknutím pandemie byly těžko realizovatelné. Chopíme se té příležitosti nebo ji promarníme?
Lukáš Borl – 27. 4. 2020