Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

  • oblíbené weby

http://antifenix.noblogs.org/

105 best images about Anarchist Art on Pinterest | Freedom ...

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Crimethinc

RSS 325

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Vzpomínky anarchistky Anny Garasjovové

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Nakladatelství Anarchistické federace během několika let vydalo mnoho publikací, které svou formou a obsahem posouvají nakladatelskou aktivitu organizace na velmi dobrou úroveň. Z celé řady titulů bych se nyní rád zmínil o knize se vzpomínkami anarchistky Anny Garasjovové.

Autorka velkou část života prožila v bolševické éře Ruska a popis strastí této doby tvoří významnou část knihy. Není to ale žádný nudný akademický text, ani ten druh historických prací, které čtenáře zahltí zbytečnými údaji, které upozadí to skutečně autentické a podstatné. Jak z knihy vyplývá, Anna byla prostá a skromná žena, která dokázala realitu Sovětského svazu popsat velice poutavým způsobem. Asi nikdo by dobrovolně nechtěl zažívat trápení, které Anna v knize líčí. Vše popisuje tak poutavým způsobem, že čtenáře dokáže naprosto vtáhnout do samotného příběhu. A to i přesto, že se mu chvílemi svírá žaludek. Jakoby sám popisované věci zrovna prožíval a byl jejich přímým účastníkem. Číst si o době, kdy člověk mohl skončit na několik let v lágru za pozdní příchod do práce, to jistě úsměv na tváři nikoho nevytvoří. Stejné je to s dalšími otřesnými událostmi, které Anna líčí. Pro ukázku třeba tuto: „Neustále jsem narážela na to, jak se „přísnost“ válečné doby stávala nelidskou. V obvodě, který jsem jako zdravotní sestra měla na starosti, žila žena s asi desetiletým synem. Matka měla tuberkulózu, nepracovala. Když jsem si všimla, že k nám už dlouho nepřišla, vydala jsem se k nim. Ukázalo se, že ta žena dostala osm (!) let lágru za to, že už na sklizeném poli sbírala brambory, co tam zůstaly a dávala si je do kapsy. Ty brambory by tam do jara shnily, ale byly „státní“ … Stála jsem otřesená v opuštěném domě a chlapec jen opakoval: „Představte si to, teto Aňo, za kapsu brambor osm let.“

Když jsem Vzpomínky anarchistky četl, nejednou jsem se neubránil srovnání popisovaných reálií a doby s tím, co zažíváme tady a teď. Až jsem se občas zastyděl jak často řešíme malichernosti a nevážíme si toho, co máme. Ne, toto není pění chvály na stádium kapitalismu ve kterém se zrovna ocitáme. Jen povzdechnutí nad tím jak snadno se necháváme rozmazlit konzumními lákadly a bez boje se vzdáváme i v situacích, kdy nám zase až tak moc nehrozí. Tedy v porovnání s tím, co riskovali lidé vzdorující sovětskému zřízení za stalinské éry.

Je jasné, že život v této éře byl náročný a následky si lidé nesli i do budoucí doby. Sama Anna si prošla vězením i vyhnanstvím. Lidé kolem ní umírali z nepochopitelných důvodů, byli mučeni policií nebo týráni v Gulazích, o kterých pak podal svědectví Alexandr Solženicyn v knize Souostroví GULAG. Další otřesnou kapitolou pak byly podmínky druhé světové války. Ta nejenom že přinesla mnoho dalších obětí, ale i mnoho traumat těm, kteří přežili.

„Kolik jich bylo? A jak zahynuli? Jednu z našich známých z Moskvy poslali na podzim 1941 kopat zákopy a brzy na jaře 1942 sbírat mrtvé. Sníh trochu roztál a před nimi se objevily zmrzlé hromady mrtvých. Němci i Rusové tam leželi spolu, jeden přes druhého, a když je vybírali tyčemi a lopatami, od trupů odpadávaly ruce, nohy, hlavy… Nedokázala na to zapomenout ještě spoustu let.“ Takto popisuje Anna další z příhod válečné doby.

Anna také pomáhala Solženicynovi s materiály pro Souostroví GULAG. Bez ní by tato kniha jistě nedosáhla takových kvalit a její autor by nebyl tak známý po celém světě. Sama ale zůstala prostou a poměrně neznámou osobou. Její vzpomínky vyšly až po smrti, což byla podmínka, kterou si sama určila. Netoužila po slávě, kariéře nebo bohatství. Měla jiné motivace. Jak vyjasňuje v závěru knihy. „Končím svoje vzpomínky, které jsem psala nejspíš proto, abych pochopila vlastní život.“

Write a comment