Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

  • oblíbené weby

http://antifenix.noblogs.org/

105 best images about Anarchist Art on Pinterest | Freedom ...

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Crimethinc

RSS 325

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Úvaha o diktatuře rozumu

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

https://noticiasanarquistas.noblogs.org/files/2020/10/0chileestalidosocial.jpg

Vždy existovali jedinci, kteří překračovali hranice povoleného. Někdo se ozbrojil, aby vzdoroval tyranům důraznějším způsobem. Někteří u toho i nasadili vlastní život. Někdo zase způsobil destrukci věcí, které pomáhají utlačujícím institucím ovládat naše životy. Někteří odmítli přistoupit na platby, neposlouchají příkazy, neakceptují přidělené role a často dělají opak toho, co je označené za normální či legální.

Co mají všechny tyto situace společného? Tedy vedle toho, že většina aktérů v nich riskuje umístění do kriminálu, blázince nebo hrobu? Společné je také to, že se vždy najde dost lidí, kteří je odsoudí a neprojeví ani sebemenší náznak pochopení. Označí je za nerozumné a tím to pro ně končí. Správné je přeci jen to, co se obecně označuje za racionální a logické. Vše ostatní je šílené, nenormální, extrémní, zavrženíhodné, nepochopitelné…

Ukazuje se, že vztah mnoha lidí k tomu, co se často považuje za rozumné, je k nerozeznání od vztahu loajálních poddaných k diktátorovi. Rozum i diktátor člověku určují pozici, která nezřídka představuje ponížení, strádání, bolest a nedůstojný život. Místo vzepření často přichází dobrovolné podřízení a obhajoba. „Poslouchej rozum a diktátora“, namlouvají nám. „Neposlechnout je, znamená riskovat bídu, sankce, kriminál, blázinec, zmrzačení nebo smrt. Když je neposloucháš, nic dobrého tě nečeká“. Vypadá to pak, jakoby podlézání diktujícím byl jediný způsob jak přežít a cítit se u toho dobře. To proto tolik lidí poslouchá šéfa v práci, která jim nedává smysl, zmrzačuje je a bere jim možnost dělat to, co mají rádi. Proto tolik lidí zaplatí za každou věc nebo službu na kterou kdejaký ziskuchtivý hajzl nalepí cenovku. Proto tolik lidí raději platí hypotéku nebo nájem aby mohli bydlet, než aby obydleli budovu buržousta, který ji nepotřebuje a nechává ji chátrat. Proto tolik lidí uposlechne nařízení nebo zákony, které sami považují za absurdní. Proto tolik lidí bude dělat to, co se označuje za chlapské nebo ženské, i když by rádi něco úplně jiného. Proto tolik lidí při pohledu na zjevnou nespravedlnost bude prohlašovat, že s tím nic nenaděláme a musíme to prostě mlčky přijmout. Proto tolik lidí, když dostane facku nikdy neopětuje úder. To rozum a diktátoři přeci říkají, že to tak má být.

Co tím vším chci říct? Že i když je rozum důležitou stránkou lidství, není dobré, pokud se nadřazuje nad stránky ostatní a stává se z něho diktátor ovládající naše životy. Tento svět by se možná nepotýkal s tolika problémy, kdyby více lidí překročilo hranici rozumného. Kriminály a blázince nás od toho mají odradit a jistě se jim to často daří. Někdy ke stejnému účelu postačí i to, když je něčí aktivita označena za šíleně zoufalé gesto. Jenže chapadla moci nemohou být všude. Vždy se najdou tací, kteří neposlouchají kazatele rozumu a dělají nerozumné věci. Nerozumné, ale důležité. Oni naslouchají instinktům a citům, i když tím
hodně riskují. Čelí pak nepochopení a odsouzení. Já ale vyjadřuji pochopení pro činy ke kterým se odhodlávají. Myslím, že nejsem jediný, kdo si uvědomuje, že i ta „šíleně zoufalá gesta“, někdy dokáží dát věci do pohybu správným směrem. Oproti tomu rozum je často argument „omlouvající“ nehybnost, pasivitu a rezignaci. Nepřistupuji na tento alibismus. Pokud nám rozum říká, že máme nečinně snášet útrapy v našich životech, pak je správné uvažovat o tom, jak se této diktatuře rozumu vzepřít. Správné to je, i když to někdy znamená činit nerozumné.