Skutečnou svobodu místo stranického útlaku
Opět jsou tu parlamentní volby a lidem je dávána falešná naděje, že mohou volební účastí něco výrazně změnit. Volby však nenabízejí možnost výrazných změn ani možnost zvolit si podobu vlastní budoucnosti. Jediné, co nabízejí, je možnost zvolit si ty, kteří podobu naší budoucnosti budou určovat a formovat za nás a bez nás….
Systém voleb a zastupitelské demokracie v lidech potlačuje schopnost myslet a jednat, podkopává lidskou sebedůvěru – víru ve vlastní schopnosti. Místo toho podsouvá iluzi, že když úzké politické elity budou myslet a jednat za nás tak se staneme svobodnými lidmi. Dlouholetým koloběhem zastupitelské politiky je živena lidská pasivita, která vede k tomu, že lidé hledají pomoc z hora místo toho, aby vyvíjeli vlastní aktivitu sebeorganizací zdola. Prohlubuje se tím propast mezi těmi, kteří určují, rozhodují, řídí, vykonávají a těmi, kteří se stávají pouze diváky sledujícími chod událostí, které sami neovlivňují. Právě z těchto důvodů je potřeba odmítnout frašku, kterou představují volby a zastupitelská demokracie.
Není žádný důvod propadat pocitům provinění v případě absence u voleb! Nevolit totiž není projev nezodpovědnosti, jak se nás snaží přesvědčit politici a masmedia, která tento nesmysl reprodukují. Opak je pravdou! Nezodpovědná je volební účast, nikoliv neúčast! Neúčast u voleb je legitimní akt protestu spočívající v odmítnutí zastupitelského systému, který úzkým elitám umožnuje disponovat ohromnou mocí, zatímco širokým lidovým masám zamezuje rozhodovat i o těch nejzákladněších věcech, které se jich týkají. Na druhé straně volební účast je akt nezodpovědného zřeknutí se kontroly nad vlastním životem a umožnění někomu jinému aby ovládal nejen život jedince, který volí ale i životy mnoha dalších lidí.
NEVOLIT NESTAČÍ!
Kritika zastupitelské demokracie a volebního systému není voláním po apatii a pasivitě. Naopak! Je výzvou k aktivitě, sebeorganizaci a přímé akci bez zastupitelů a zastupitelek. Je snahou o aktivní vstup do sociálního života a projevem zájmu o politické záležitosti, které se tohoto života týkají. Je vyjádřením postoje, že skutečně svobodná politika by měla probíhat jinak než vhozením lístku do volební urny a nečinným sledováním událostí o kterých rozhodují politické elity odtržené od reality našich životů.
Kde a jak by měla svobodná politika probíhat? V první řadě je potřeba se vymanit z pout stranické politiky a organizovat se mimo mantinely, mezi kterými nás ti nahoře chtějí držet. Místo pro politickou aktivitu neprivilegovaných – námezdně pracujících, nezaměstnaných, studentsva – nehledejme u volební urny, ale na ulici, na pracovišti a ve škole. Jedině zde můžeme přímo (bez zastupitelů a zastupitelek) hájit své potřeby a zájmy! Jedině zde můžeme vytvářet prostor pro změnu společenských struktur a skutečnou alternativu k systému zastupitelské demokracie.
Je-li řeč o změně, pak není myšlena pouhá výměna elit ve vrchních patrech pyramidy společenské hierarchie! Řeč je o mnohem důslednější změně, která spočívá v rozložení této hierarchie a budování organizačních struktur, založených na rovnosti, sebeorganizaci a samosprávě. Jedině takové organizační struktury totiž mohou zaručit každému jedinci být přímým účastníkem politiky a ne jen divákem, který jednou za 4 roky u volební urny odevzdá svůj život do rukou politických elit.