Lukáš Borl // archiv

V roce 2012 se v rámci antikapitalistického hnutí začala rozvíjet nová forma praktické aktivity, tzv. Bezpeněžní zóny. U zrodu této iniciativy stál člen Asociace Alerta Lukáš Borl, kterého redakce anarchistické revue Existence požádala o zodpovězení několika otázek. Rozhovor byl v Existenci otištěn začátkem roku 2013 a nyní ho publikujeme i na našem webu.

* * *

Mohl bys prosím ve stručnosti popsat, co je Bezpeněžní zóna, jaký je její cíl a smysl?

Bezpeněžní zóna je v podstatě určitá forma experimentu, jehož cílem je souběžně s negací hodnot kapitalistického světa zároveň vytvářet alespoň částečnou alternativu, kterou lze aplikovat tady a teď. Kapitalismus jako tržní a třídní systém je nespravedlivý – vytváří sociální nerovnosti a chudobu. Mnoho lidí také nutí k námezdní práci, tedy k jisté formě ekonomického zotročení, skrze které získají peníze a ty pak směňují za hodnoty potřebné k životu.

Bezpeněžní zóna je způsob, jak tento model částečně obejít, nebo alespoň zmírnit jeho dopady. Princip je jednoduchý. Lidé se v určitý čas sejdou na domluveném místě, které se stane dočasnou Bezpeněžní zónou, ve které se hodnoty vytvářejí bez námezdní práce a distribuují se bez peněžní směny. Každý zde může být tvůrčí v té oblasti, která je mu blízká, a může konzumovat či užívat cokoliv, co je v zóně k dispozici. Pokud někdo umí stříhat vlasy, přednášet, hrát na nástroje, vařit, masírovat nebo cokoliv jiného, tak to prostě v zóně dělá a poskytuje tyto služby ostatním, a to bez vykořisťovatelského vztahu zaměstnavatel versus zaměstnanec. Vedle služeb se zde distribuují také hmotné věci, jako jsou oblečení, nádobí, knihy, hračky aj.

Jakoukoliv hodnotu, kterou zde člověk vytvoří nebo ji sem donese, může kdokoliv využít, aniž by se musel ptát nebo jakkoliv vypočítávat hodnotu a poměřovat ji s hodnotou toho, co sám vytvořil nebo přinesl. Jde tedy o komunistický princip „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“, který je kombinován s anarchistickým pojetím solidarity, dobrovolnosti, kooperace a zdola organizované samosprávné iniciativy. Produkce a distribuce realizovaná v Bezpeněžní zóně probíhá výhradně za účelem uspokojování lidských potřeb, nikoliv kvůli akumulaci zisku jedněch na úkor druhých.

Aby bylo možné se maximálně vyhnout kapitalistickým principům akumulace zisku, námezdní práci a peněžní směně, snažíme se hodnoty v zóně co nejvíce tvořit alternativními způsoby, jako je sběračství, dumpster diving, pěstitelství, domácí výroba, recyklace nebo expropriace. Samozřejmě ne vše, co sem lidé donesou, těmito způsoby vzniká, ale velká část ano.

Někdo nasbírá za supermarkety vyhozené potraviny a uvaří z nich jídlo pro 30 lidí. Někdo donese bylinky či zeleninu ze své zahrady, někdo posbírá věci povalující se u popelnic, vypere je či opraví, někdo ručně vyrábí módní doplňky či vazby knih a jiní lidé zase poskytují kadeřnické služby, provádí masáže, produkují hudbu, hrají divadlo, promítají filmy nebo ostatní vzdělávají přednáškami. A ti, co postrádají tvořivého ducha, donesou alespoň to, co se jim povaluje doma bez využití, a nabídnou to k užití ostatním lidem místo toho, aby to vyhodili.

Vše, co se běžně stává součástí tržního uvažování a jednání, se v Bezpeněžní zóně stává předmětem svobodné kreativity a distribuce. Vedle tohoto „ekonomického“ a spotřebitelského rozměru však Bezpeněžní zóna plní i další funkce. Stává se prostorem, ve kterém se lidé ze sousedství setkávají, poznávají se a komunikují spolu. Překonávají tak izolaci a atomizaci, což jsou negativní hodnoty typické pro současný městský život. Nezanedbatelný je také environmentální rozměr Bezpeněžní zóny. V jejím rámci se totiž distribuuje mnoho hodnot (jídlo, oblečení, knihy…), které by za jiných okolností naprosto zbytečně plnily skládky a spalovny odpadu i přes to, že jsou využitelné. V Bezpeněžní zóně se všichni učíme k věcem přistupovat zodpovědně, neplýtvat jimi a užívat je, dokud jsou užitečné a mohou dobře sloužit k uspokojení našich potřeb.

Jak se vůbec myšlenka Bezpeněžních zón zrodila? Jde o původní nápad, nebo o inspiraci podobnými projekty jinde ve světě?

Byl to nápad, co se zrodil během plánování Akčních dnů, které proběhly v dubnu a květnu 2012. Tehdy jsme s několika lidmi diskutovali o tom, jak obohatit aktivity anarchistického hnutí o nové přístupy. Záměrem bylo vymanit se ze stereotypního jednání, které v hnutí přetrvává. Klasické akce jako demonstrace či protestní happeningy se ukázaly být jen opakujícím se rituálem, který je z velké části neefektivní a nezůstává po něm nic než vyčerpání z náročné organizace nebo frustrující pocit, že se akcí stejně nic nezměnilo.

Bezpeněžní zóna se zdála být dobrým nápadem jak realizovat něco, co nejen potěší anarchistické aktivisty, ale také skutečně něco přinese lidem mimo hnutí a pomůže jim to zároveň i pochopit, na jakých principech chtějí anarchisté a anarchistky stavět alternativní společenské uspořádání.

Než se nápad zrodil, předcházela mu zkušenost s podobnými projekty v Česku i jinde ve světě. Šlo především o různé „freeshopy“, které fungují po squatech, autonomních centrech, klubech, infocentrech. Tyto „freeshopy“ se staly velkou inspirací pro Bezpeněžní zónu. Zároveň ale byly často pevnou součástí „uzavřených“ prostorů, a tedy méně dostupné i jiným komunitám než těm, které je provozovaly. Bezpeněžní zóna praxi „freeshopů“ posunula o kus dál, a to tím, že je umístila do veřejného prostoru a zpřístupnila je tak více skupinám a jedincům.

Kolik Bezpeněžních zón už proběhlo a kde všude?

Osobně jsem se zúčastnil asi deseti Bezpeněžních zón, které v roce 2012 probíhaly v Praze a v Mostě. Jednalo se většinou o samostatné akce. V několika případech ale šlo jen o jednu část širšího programu jiných akcí, jako byl třeba ScreamFest v Mostě nebo sousedská slavnost Zažít město jinak na pražském Žižkově.

Nedávno se myšlenkami Bezpeněžní zóny inspirovali také lidé v Plzni. Je potěšující vidět, že to, co rozvíjíme, se postupně z lokální záležitosti rozrůstá do dalších míst a inspiruje různé lidi k vlastní iniciativě. Princip Bezpeněžní zóny je snadno aplikovatelný téměř kdekoliv, proto je snadné tento typ akcí reprodukovat a všem to jen doporučuji.

Jak se projekt Bezpeněžních zón rozvíjí? Naplňuje očekávání, která do něj byla vkládána?

Projekt se neustále žene kupředu a má tendenci postupně expandovat, i když samozřejmě ne vždy se daří úplně nejlépe. Na Bezpeněžní zóny chodí stále noví lidé a s nimi i nové nápady a inspirace. Ti, co chodí na akce opakovaně, se vzájemně sbližují a navazují různé formy spolupráce, ať už v rámci Bezpeněžní zóny nebo mimo ni.

Na Žižkovské akci se nám například podařilo seznámit s několika lidmi ze sousedství, kteří pak opakovaně navštěvovali místní anarchistické Infocentrum Salé, do kterého by se za jiných okolností možná vůbec nepřišli podívat. Také někteří místní bezdomovci aktivně pomáhají s koordinací akce a sbližují se s námi. V Mostě jsem zase skrze Bezpeněžní zónu navázal bližší kontakty s několika sousedkami, které jsem znal jen od vidění a naše komunikace se předtím nikdy nedostala dále než k pozdravu „Dobrý den“ na chodbě paneláku.

Bezpeněžní zóna se tedy rozvíjí v něco, co by se dalo vnímat jako komunitní projekt, který sbližuje lidi a umožňuje jim vyzkoušet si „dělat věci jinak“ = lépe, etičtěji a spravedlivěji.

Probíhá nějaká diskuse o dalším směřování projektu? Přichází zájemci o pořádání Bezpeněžních zón sami s novými nápady?

Na každé Bezpeněžní zóně je kladen důraz na komunikaci. Jde o interaktivní událost, nikoliv typ akce, kde bez vzájemné komunikace jeden něco dělá a druhý pasivně přijímá. Během toho, co se lidé na akci přehrabují ve věcech či obědvají, tak zároveň komunikují a sdílejí své pocity z toho, co v zóně prožívají. Dost často se s lidmi bavíme o nápadech jak do zóny zapojit další lidi nebo s čím přijít, aby byla akce ještě uspokojivější.

Na jedné Bezpeněžní zóně dokonce proběhl diskusní mítink, kde každý mohl vyjádřit své názory a nápady. Smyslem mítinku bylo také zbořit hranici mezi organizačním týmem a ostatními lidmi, co přijdou akci podpořit. Kolektivní shromáždění bylo otevřeným fórem, kde jsme společně diskutovali nad formou a obsahem probíhající akce i těch následujících.

Někdo navrhoval každou Bezpeněžní zónu tematicky „zarámovat“ a témata vždy obměňovat, aby každá akce byla něčím specifická. Dále se diskutovalo nad tím, jak zamezit tomu, aby se Bezpeněžní zóna stala stereotypem, který povede ke snižování zájmu. Řeč došla také na propagaci akce a na to, zda využívat hlavně plakátovou metodu a alternativní média, nebo se spoléhat na proces „lidové šuškandy“. Jeden z diskutujících přišel také s návrhem na vytvoření webových stránek Bezpeněžní zóny. Na těch by se lidé dozvěděli nejen o plánech na další akce, ale mohli by jejich prostřednictvím distribuovat různé věci či služby. Část diskuse se pak točila také kolem otázek, zda v zimním období fungování zóny přerušit, nebo pokračovat, ale v teplém prostředí uzavřených prostor.

Vedle názoru, že by každá Bezpeněžní zóna měla mít dopředu alespoň rámcově určený obsah, zazněl také názor, že bychom se naopak měli co nejvíce vyhnout přílišné organizovanosti. Někteří z diskutujících prosazovali spíše spontaneitu. Prý považují samovolný a neplánovaný průběh nejen za uspokojivější, ale také za atraktivnější pro potencionální účastníky a účastnice.

Každopádně v rámci diskuse padlo mnoho postřehů, připomínek a návrhů a ne vždy se dosáhlo konsensu. V jedné věci se však shromáždění shodlo, a to v návrhu, že by se Bezpeněžní zóna měla konat s jasnou pravidelností a rozšiřovat pole působnosti.

Jak těžké je podle tebe, aby lidé překonali způsob myšlení, kterému jsou naučeni systémem, jehož základními hodnotami jsou především zisk a sobecký individualismus?

Pro někoho je snadné tento způsob myšlení či jednání překonat a vytvářet alternativy. Pro někoho je to ale velmi obtížné. Právě Bezpeněžní zóna je prostorem, kde je možné se to učit v praxi. Lidé nezmění svůj přístup jen na základě toho, že si přečtou všechny spisy významných revolucionářů. Potřebují nejen „potravu pro mozek“ v podobě teorie, ale také praktickou zkušenost, díky které mohou skutečně změnit své uvažování a následně i jednání.

Dokonce i někteří lidé, kteří na Bezpeněžních zónách aktivně participují, mívají problém se plně oprostit od obchodnického uvažování. Vidět je to zejména na plzeňské Bezpeněžní zóně, kde není plně uplatňován anarchokomunistický princip, který sem popsal výše. Je zde rozvíjen spíše jakýsi druh „výměnného obchodu“, při kterém se často mění „kus za kus“ a operuje se s vyměřováním toho, zda nabízená věc či služba má stejnou „cenu“ jako ta, za kterou má být vyměněna. Z mého pohledu jde o nedůsledný přístup, který uvízl na půli cesty. Na jednu stranu se oprostil od užívání peněz, ale na druhou stranu se neoprostil od směny a obchodnického uvažování.

Věřím ale, že tento nedostatek lze překonat kontinuální praxí a diskusí na toto téma. (1) Má kritika je příspěvkem do této diskuse. Zároveň bych rád zdůraznil, že si aktivity plzeňského kolektivu velmi vážím i přes to, že některé věci vnímám kriticky.

Je možné, aby Bezpeněžní zóny fungovaly ve větším měřítku, nebo by tím popřely svůj princip komunitního projektu?

Bezpeněžní zóna je experiment, který je velmi limitovaný. Není to porevoluční praxe v anarchistickém komunismu, ale aktivita, která probíhá uprostřed kapitalismu a ještě k tomu v době, kdy poměr sil v rámci třídního boje pro nás není zrovna příznivý. Operujeme na nepřáteli kontrolovaném území, a to Bezpeněžní zóně znesnadňuje expanzi.

Abych tedy odpověděl na otázku, zda je možné, aby Bezpeněžní zóny fungovaly ve větším měřítku: Osobně si myslím, že je možné, aby principy, které tento projekt uplatňuje, přerostly do větších rozměrů. Lze toho ale docílit pouze a jen za předpokladu, že tyto konstruktivní akce budou kombinované s aktivní konfrontací státních a kapitalistických struktur. Bez jejich odstranění se nemohou principy Bezpeněžní zóny plně rozvíjet a expandovat.

Bezpeněžní zónu je potřeba zasadit do kontextu revoluční perspektivy. To předpokládá odmítnutí iluze, že by se tento typ akcí mohl postupným narůstáním stát autonomním projektem, díky kterému kapitalismus a státy zaniknou či „odumřou“ bez toho, aby před tím byly konfrontovány jejich struktury a instituce. Je potřeba se držet revoluční, sociálně anarchistické praxe, nikoliv autonomistických iluzí.

Co bys poradil lidem, kteří chtějí rozjet Bezpeněžní zónu ve svém okolí?

Největší překážkou je náš strach! Pokusme se ho překonat a uvidíte, že to, co se včera zdálo neuskutečnitelné, již brzy může být plně funkční. Zbavíte-li se strachu, bude pro vás snadnější konfrontovat obchodnické uvažování i kapitalistické vztahy a Bezpeněžní zóně to zaručí úspěch.

—————————-

poznámky:

(1) Od doby co rozhovor vyšel v Existenci, se toho mnoho událo a kolektiv v Plzni již částečně překonal problematické části, které jsem v rozhovoru kritizoval (pozn. L.B.).