Pozor na borlův doxxing, hlásají podporovatelé*ky udavačů!
“Existují různé motivace pro doxing. Patří mezi ně to, že to lidé dělají s cílem odhalit škodlivé chování a pohnat pachatele k odpovědnosti. (…) Výzkumníci poukázali na to, že některé případy doxingu mohou být ospravedlnitelné, například když odhalí škodlivé chování.” – Wikipedia
Dne 9. 5. 2024 jsem zveřejnil prohlášení s názvem “Dilema se vrací: šílenství nebo smrt?“. V něm jsem upozornil na agresivní šikanu, které jsem vystaven a jmenoval čtyři konkrétní osoby, které se na tom významně podílejí.
Je zajímavé jak výrazně odlišné reakce to vyvolalo. Nemálo lidí mi sdělilo, že byli při čtení zděšeni a vyvolalo to obavy o moje zdraví a život. Logickou otázkou těchto lidí pak bylo “Jak ti můžu pomoc, aby si ve zdraví přežil tuhle těžkou situaci?” Úplně opačnou reakcí pak byla prohlášení v duchu „Byl to doxxing osobních jmen antiautoritářských aktivistů (…) Šlo o bezprecedentní narušení bezpečného prostoru, jímž se antiautoritářské hnutí snaží být.“ (1)
Zatím, co první druh reakcí byl pro mě velice podpůrný, druhý pochopitelně jen přiživil moje negativní emoce a myšlenky na sebezabití nebo zešílení. Lidi schopni empatie pochopili, že se nacházím ve velmi zoufalé situaci a snažili se mi pomoc bez ohledu na to, že třeba formu mého sdělení považovali za kontroverzní. Na druhé jsou straně jsou jednotlivci a kolektivy, jež projevují totální bezohlednost a bezcitnost, když si z celého textu vezmou jen to, že tam jsou uvedena jména konkrétních lidí, ale vyfiltrují to podstatné: jmenoval jsem lidi, kteří mě svým intrikánstvím málem dostali do blázince nebo do hrobu. Asi banalita, která nestojí za pozornost, že? Je možné v bezohlednosti zajít ještě dál? Ano je! Lidé, kteří přetřásají můj text jako doxxing a údajně “bezprecedentní narušení bezpečného prostoru”, naprosto stejní lidé nevidí problém v aktivitě Alexandra Kolčenka a Anatolie Dubovika, kteří zveřejnili jména a domovské adresy anarchistů žijících v Rusku spolu s výzvami k jejich likvidaci. (2)
Mezinárodní asociace pracujících (IWA-AIT) vydala prohlášení, kde se uvádělo:
„Tito falešní anarchisté zveřejňováním adres protiválečných aktivistů nacházejících se v Rusku, přímo podněcují ruské tajné služby a nacionalistické hrdlořezy, aby si to s nimi vyřídili ručně! V podmínkách neustálého pronásledování, propouštění, vyhrožování a fyzických represí vůči protiválečně smýšlejícím lidem v Rusku se takové akce rovnají skutečnému udání s přímým naznačením, na koho mají represivní složky obrátit svou pozornost.“ (3)
V článku od Voice of Anarchists (4) se zase uvádí:
„Nechvalně proslulý Anatolij Dubovik se dopouštěl nejen hrubostí a nejnestoudnějších špinavých pomluv na adresu internacionalistických anarchistů (5), ale také se spolu se Sergejem Ševčenkem a Alexandrem Kolčenkem zabýval doxxingem – zveřejňováním domovních adres protiválečných anarchistů s přímou výzvou k jejich zavraždění. (…) Za zmínku stojí, že i další Dubovikovi stoupenci vyzývali k „likvidaci“ protiválečných anarchistů státní silou. Všechny tyto podlosti vůči internacionalistům však nebránily takovým platformám, jako je český časopis Kontradikce, webové stránky Anarchistické federace a „Pramen“, aby poskytly platformu pro šíření Dubovikových pomluv a dokonce pozvaly jeho a Ševčenka k rozhovoru! Navíc i poté, co redakci téhož „Pramenu“ Dubovikovy lži vyvrátili důkazy, se… ne, neomluvili se internacionalistům za šíření pomluv, a ne, neomluvili se svým čtenářům za to, že je uvedli v omyl – zprávu s podrobnou reakcí internacionalistů právě na tuto pomluvu smazali! Navíc ti samí lidé, kteří si předtím vážně stěžovali na internacionalisty, protože… banují jejich kritiky, srabácky zakazovali a mazali zprávy s právě touto odpovědí v různých chatech!“
Čekal by někdo, že ti, co mě “pranýřují” budou také na adresu Kolčenka a Dubovika vydávat prohlášení v duchu „Byl to doxxing osobních jmen antiautoritářských aktivistů (…) Šlo o bezprecedentní narušení bezpečného prostoru, jímž se antiautoritářské hnutí snaží být.“ ? Bylo by to logické, ale stal se úplný opak. Prohlášení nepřátelské vůči mě a mým přátelům je podpesáno minimálně čtyřmi projekty, které nekriticky poskytují prostor těmto udavačům doxxujícím anarchisty v Rusku. Konkrétně je to: Anarchistická federace (AF), infoshop Trhlina, kolektiv Anarchistického festivalu knihy v Praze a Riot over river. (6)
Každý soudný člověk, alespoň zběžně znalý poměrů v tom, co se v Česku označuje za anarchistické hnutí jistě chápe, že ti, co mě obviňují, jsou hnáni osobní záští a neschopností unést mojí kritiku. Nezaujatý člověk přeci chápe, že aby něco mohlo být označeno za nebezpečný doxxing, je třeba více než pouhé uvedení nějakých jmen na internetu. Důležitý je kontext.
Doxing nebo doxxing je akt veřejného poskytování osobně identifikovatelných informací o jednotlivci nebo organizaci, obvykle prostřednictvím internetu a bez jejich souhlasu. Doxing má často negativní konotaci, protože může být prostředkem pomsty prostřednictvím narušení soukromí. K tomu bych rád uvedl, že jména dotyčných osob jsem nezveřejnil z pomsty, ale proto abych upozornil na újmu, kterou mi způsobili a varoval případné další potencionální oběti na nebezpečí, které jim hrozí při kontaktu s nimi. Také je důležité zmínit, že výčtem jmen jsem neodkryl žádné citlivé informace o soukromém životě těchto osob. Není zde nic o jejich politické činnosti, zaměstnání, bydlišti, osobních vztazích, sexuální preferenci ani nic podobného. Jen upozornění na to, že mi závažně ublížili. K některým jménům jsou pak přiřazeny také “přezdívky”, kterými se běžně projevují na veřejnosti a nejde tedy o tajná krycí jména, která by měla skrýt jejich pravou identitu. Znám desítky lidí, kteří tyto jejich přezdívky používají, když o těchto lidech hovoří na veřejnosti nebo je zmiňují na internetu. Neodhalil jsem žádné tajemství.
Mimo hackerské komunity se první prominentní příklady doxingu odehrály na internetových diskusních fórech koncem 90. let, kdy uživatelé šířili seznamy lidí podezřelých z neonacismu. Na území Česka působí Antifašistická akce (AFA), která již přes dvacet let monitoruje neonacistické prostředí a zveřejňuje nejen fotky, jména a přezdívky neonacistů, ale často také informace o jejich zaměstnání, rodinných poměrech, místech, kde tráví volný čas atd. Jsem rád, že AFA takovou aktivitu vykazuje. A ikdyž z hlediska zákona jde možná o doxxing, nevidím na tom nic špatného. Stejně jako mě netrápí, že osoby, které zažily sexuální odtěžování od politika Dominika Feri, zveřejňují jeho jméno společně s vyprávěním detailů toho jak je vystavil traumatické situaci. Ne nemyslím si, že to je skandální doxxing osobních jmen ani, že “šlo o bezprecedentní narušení bezpečného prostoru.” Stejně jako máme právo monitorovat neonacisty a bránit se tak před jejich agresí, stejně jako přeživší mají právo zveřejňovat jména sexuálních predátorů, má Borl právo zveřejnit jména lidí, kteří se dopouští šikany, nevhodné agrese a intrikánství.
Povšimňeme si, že v prohlášení podepsaném sedmnácti projekty, je uvedena doména blogu a v té adrese je moje jméno a příjmení. Je zde uvedeno, že jsem se dopustil praktik, které znamenají bezprecedentní narušení bezpečného prostoru. Jde o příkladný doxingový incident jehož cílem je potenciálně poškodit pověst nebo čest jednotlivce – v tomto případě konkrétně mě. Jak jsem již naznačil, výčtem jmen v mém prohlášení jsem žádný bezpečný prostor nenarušil.
A mimochodem, když si zadáte jméno Lukáš Borl do vyhledávače webu afed.cz, v nabídce se ukáže víc jak deset článků s tímto jménem. Například tyto:
- https://afed.cz/text/7581/slovy-proti-izolaci
- https://afed.cz/text/6521/hlukove-demonstrace-v-litomericich
- https://afed.cz/text/6493/report-z-odvolaciho-soudu-igora-sevcova
Kdybych jednal stejně hloupě a podle jako moji oponenti podepsáni pod zmíněným prohlášením, sepsal bych článek, ve kterém bych tvrdil, že mě Anarchistická federace nebezpečně doxxuje, protže uvádí moje jméno bez předchozího souhlasu. Nebudu takový text sepisovat, protože si myslím, že Anarchistická federace je nebezpečná z úplně jiných důvodů. Podrobněji se o tom rozepíšu v analýze, kterou brzy zveřejním. V tomto dokumentu také navážu na moje prohlášení “Dilema se vrací: šílenství nebo smrt?“ a uvedu konkrétní příklady toho, proč je jednání jmenovaných osob natolik problematické, že zveřejnění jejich jmen je naprosto legitimní prostředek obrany a prevence.
- Lukáš Borl – 2. 10. 2024
____________
Poznámky a zdroje:
(1) https://afed.cz/text/8246/nenechame-se-zastrasit
(2) https://antimilitarismus.noblogs.org/post/2024/04/29/vypraskat-praskace-a-jejich-komplice/
(3) “Anarchisté”, kteří zapomínají na zásady: Prohlášení KRAS-IWA: https://kronika.noblogs.org/post/2022/06/27/anarchiste-kteri-zapominaji-na-zasady-prohlaseni-kras-iwa/
(5) Dubovikova pomluva na adresu KRAS: ještě více lží, než se zdálo https://antimilitarismus.noblogs.org/post/2024/09/29/dubovikova-pomluva-na-adresu-kras-jeste-vice-lzi-nez-se-zdalo/
(6) Zaprvé, Anarchistická federace (AF) publikuje Dubovikovo a Kolčenkovo články plné válečné propagandy na webu afed.cz a v revue Existence.
https://afed.cz/text/8097/anarchiste-a-valka-na-ukrajine-iv
https://afed.cz/text/7761/levicaci-mimo-ukrajinu-jsou-zvykli-poslouchat-jen-lidi-z-moskvy
Zaduhé, AF sdílí Kolčenkovu výzvu k zasílání příspěvků na koupi auta pro válečné účely https://afed.cz/text/7730/sbirka-na-auto
Zatřetí, infoshop Trhlina distribuuje ve svých prostorech Existenci i Dubovikovo a Kolčenkovou texty a propaguje ji na sociálních sítích.
Začtvrté, Kontradikce na svých stránkách nekriticky poskytla prostor Dobovikovi i Kolčenkovi. Redaktor Kontradikce, Ondřej Slačálek to později obhajoval. Mimo jiné uvedl: “(…) Ta anketa není politický počin, ale pokus o poznávací proceduru odborného časopisu, byť jistě časopisu s jistým profilem. Takže ano, za určitých okolností si umím představit, že bych do ankety takového časopisu oslovil i lidi s ještě nepřijatelnějším profilem (…)”
Zapáté, Anarchistický festival knihy v Praze, poskytl Kontradikci prostor pro distribuci časopisu se zmíněným obsahem a také zařadil do programu bookfairu prezentaci Kontradikce.
Zašesté, Riot over river poskytuje Anarchistické federaci možnost distribuovat na festivalu publikace se články od Dubovika i Kolčenka, a zároveň prezentovat válečnou propagandu, která je v souladu s tím jak Kolčenko a Dubovik zduvodňovali údajnou ligitimitu doxxování, kterého se dopustili.