Lukáš Borl // archiv

“Válka byla pro proletariát vždy prvořadou otázkou. Představuje nejvyšší stupeň kapitalistického vykořisťování a útlaku. Už to není jen práce, co kapitál požaduje od vykořisťovaných, ale i jejich samotný život nebo život jejich dětí. Tak se prokousává všemi radikálními frázemi a ukazuje, kde člověk skutečně stojí. Váš antikapitalismus neznamená nic, pokud podporujete kapitalistické válečné tažení.”

Internationalist perspective

Ruský i ukrajinský stát posílá lidi do války bránit panství ruské a ukrajinské buržoazie. To samé dělá izraelský stát i Hamás pro vlastní lokální buržoazii. Lidé umírají po tisících pod vlajkami “svých” států a nacionalistických hnutí. Vzájemně se vyvražďují v zájmu “vlastních” vládců, pro byznys “vlastních” šéfů, pro majetek a moc “vlastní” buržoazie. “Bráníme přežití vlastního národa”, křičí tito lidé, zatímco běží vtříc vlastní záhubě na válečném poli. “Bojujeme za právo na národní sebeurčení” pějí sborově, zatímco přehlížejí, že všude po světě je to buržoazie, která diktuje podmínky našich životů. Žádné sebeurčení se nikde nekoná. Buržoazie na Ukrajině určuje (tedy vnucuje a diktuje) podmínky místnímu proletariátu, buržoazie v Rusku dělá místnímu proletariátu to samé. Různé buržoazní frakce po světě se spojují v nadnárodních svazcích aby konkurovali svým rivalům. Jak někdo může uvěřit bludu, že válčením za jednu z těchto frakcí může pracující třída získat možnost sebeurčení? Jakože, když proletariát na Ukrajině, Gaze či Izraeli obětuje dost životů na frontě, buržoazie mu jako dárek poskytne dobrovolné vzdání se vlastní moci a nebude již proletářské masy vykořisťovat?

Válka mezi státy nám nikdy nepřinese možnost určit si svobodné podmínky našich životů. Dokonce ikdyž “menší a slabší” či “napadený” stát spomocí spojenců ve válce vyhraje, diktarura buržoazie bude zachována. Být vykořisťován místní buržoazíí a utlačován místním státem, to není žádná výhra. Není to něco, čemu bychom měli obětovat své životy. Přesto jsou někteří ochotni obětovat statisíce životů ve jménu iluze, že vítězství jednoho státu je důležité pro budoucí osvobození se od všech států. Je to jeden z moha oxymorónů těchto lidí. Ve jménu boje proti státům nás vyzývají k obraně konkrétního státu a jeho nacionalistické/demokratické ideologie. Ve jménu boje proti válce nám tvrdí, že se musíme zapojit do války. Kolika dalších lidí musí zemřít na frontě, aby těmto milovníků oxymorónů došlo, že válka mezi státy nemůže přinést mír, že proti tyranii států nelze bojovat kolaborací se státy, že proti kapitalistickému vykořisťování nelze bojovat aliancemi pracující třídy s kapitalisty?

Váleční štváči na obou stranách válečné linie používají ekonomický, násilnický a ideologický tlak k mobilizaci lidí pro válku. Pokud hlásáme boj proti všem frakcím buržoazie, včetně boje vůči buržoazii “napadených” států, obviňují nás z napomáhání státům agresivnějším, diktátorským, imperialistickým, jako by snad nebylo zřejmé, že boj vedeme současně také proti nim. Oni věří, že spolčení s tou či onou lokální buržoazií a státem je otázkou přežití. Nehledí na to, že stejná buržoazie, které se zastávají, dělá vše proto aby se sama vyhla odvodům na frontu, zatímco státní úřady násilím oblékají proletáře do uniforem a ženou je na smrt ve frontovém boji. Hehledí na to, že ona “spřátelená” buržoazie využívá stát k tomu aby uzavřel hranice pro muže, kteří chtějí odcestovat do bezpečí. Nehledí na to, že buržoazii nejde o záchranu životů celé bombardované populace, ale o to aby přinutila proletářskou část populace prolévat krev za záchranu vlastní moci, majetku a sféry ekonomického vlivu. Pokud jde o záchranu života ve válečné zóně, proletáři rozhodně musejí hledat jiné možnosti než je narukování do armády.

Ať už jsou válečnými štváči kapitalisté, nacionalisté nebo levice kapitálu, všichni se děsí představy, že znepřátelený stát válku vyhraje, ale vůbec je neděsí mrtvoly proletářů, které válka na obou stranách vždy “produkuje”. Bez ohledu na to pod jakým praporem stojí, bez ohledu na to, jakou ideologickou nálepkou se zaklínají, musíme odvrhnout všechny válečné štváče. Když nám podsouvají otázku na kterou stranu se ve válce stavíme, jasně odpovídáme, že na stranu proletariátu na Ukrajině, v Rusku, Gaze, Izraeli a po celém světě. Nevybíráme si ve válce stranu toho či onoho státu, ale stranu, která se organizuje proti státům. My nestojíme stranou zatímco válka masakruje naše třídní bratry a sestry. Stojíme na straně těch, kteří se proti válce bouří a vzdorují všem snahám nás do války zavléct. Války lze zastavit jedině tak, že podvrátíme schopnost všech států ve válčení pokračovat.

“cílem dnešních “revolučních defétistů” není, aby jedna strana vyhrála a druhá prohrála, ale narýsovat jasnou linii mezi kapitalistickou perspektivou, která s sebou nese stále více války a bídy, a perspektivou proletářské revoluce, která s sebou nese osvobození lidstva. Žádný kompromis mezi nimi není možný.”

Internationalist perspective