Lukáš Borl // archiv

antifenix.noblogs.org

Anarchistická povaha je jako divoká šelma v lese. Nikdo ji nedokáže zkrotit. Ani policie ani soudy. Ani buržoazní morálka, kterou nám perou do hlavy už od dětství.

Říkají nám: “Držte hubu a krok a necháme vás být.” Ozvěna našich slov je ale stále budí ze spaní.

Říkají nám: “Zapomeňte na své sny.” My ale dál sníme o věcech, které se stávají noční můrou.

Jme snílci, ale nejsme jediní. Jsou tu tisíce dalších, co mají stejné touhy. To proto se autority bojí našich snů. Vědí, že proti jejich moci stojí snící davy ozbrojené společnými touhami. Lidé, kteří své sny uskutečňují navzdory zákazům mocných.

Pokutování, mlácení, strašení a věznění. Tím vším nás chtějí zastavit, ale selhávají. Oni stále věří nesmyslné myšlence o podrobení všech a všeho. Narážejí ale na vzpurnou povahu těch, kteří nechovají respekt k nikomu, kdo chce vládnout druhým.
Vládnout znamená utiskovat. A kde je útisk, tam není svoboda a spravedlnost. To proto hledáme cesty, které vedou k anarchii.

Lukáš Borl z Litoměřické věznice – 22.9.2016