Lukáš Borl // archiv

Energetický gigant ČEZ, který je známý díky provozu mnoha kontroverzních projektů negativně ovlivňujících lidské zdraví a zbytečně zatěžujících životní prostředí, se rozhodl zlepšit svou obchodní image investováním do sociálně prospěšných projektů. 

V severočeských denících se například chlubí tím, že „Skupina ČEZ dlouhodobě patří mezi nejvýznamnější dárce v České republice a jen za posledních pět let věnovala na pomoc potřebným více než miliardu korun. Jedním ze stěžejních projektů realizovaných Nadací ČEZ je také podpora výstavby Oranžových hřišť. Stejnojmenný projekt umožňuje městům a obcím realizovat výstavbu dětských a sportovních hřišť, která plně odpovídají přísným evropským požadavkům na bezpečnost a zdravý rozvoj dětí.“

Leckdo by při čtení takových slov mohl dojít k závěru, že ČEZ je dobročinná společnost, které ohromně záleží na kvalitě našeho života a zdravém rozvoji našich dětí. Realita je však jiná! Zatím co na jedné straně ČEZ investuje do výstavby dětských hřišť, na straně druhé vkládá mnohonásobně více investic do kontroverzních energetických projektů, které výrazně přispívají k růstu emisí CO2 a dalších skleníkových plynů. Tyto plyny způsobují klimatické změny často nazývané globální oteplování. Díky klimatickým změnám dochází k častějším a silnějším extrémním výkyvům počasí, jako jsou vlny veder, sucha, záplavy a vichřice. Dochází ke stoupání hladiny oceánů a moří – táním ledovců a rozpínáním vody v oceánech v důsledku jejich vyšší teploty. Tyto jevy, které ČEZ svou činností podporuje, mají často katastrofální následky v podobě ničivých záplav v přímořských oblastech. Příkladem je souostroví Tuvalu. Nejvyšší bod ostrovů je nyní jen čtyři metry nad hladinou. Nižší části ostrovů jsou v posledních letech při silném přílivu zaplavovány a vlny periodicky ničí domy obyvatel. Tuvalané nemají kam jít. Jejich domovy jsou v případě pokračujícího globálního oteplování odsouzeny k zániku. Podobným příkladem je Mikronésie. Profesor Charles H. Fletcher o zdejší situaci prohlásil: „Mohutné přívalové vlny nazývané místními King Tides ničí všechno v okolí. Minulý rok strhly domy, připravily lidi o jejich úrodu…“

Tyto příklady jasně odkrývají pokrytectví společnosti ČEZ, která se na jedné straně chlubí výstavbou hřišť pro děti, ale na straně druhé provozuje projekty, které se výrazně podílejí na likvidaci lidských domovů. Takovým projektem je i Elektrárna Prunéřov, kterou ČEZ hodlá rekonstruovat a prodloužit tak její provoz. Elektrárna Prunéřov je největším českým zdrojem emisí jak skleníkového plynu oxidu uhličitého, tak zdraví škodlivých oxidů síry a oxidů dusíku. Tyto emise jsou velmi významným podporovatelem klimatických změn. Z toho tedy vyplývá, že zatímco si děti v Česku mohou hrát na hřištích postavených korporací ČEZ, tak děti v Tuvalu a v Mikronésii právě díky ČEZu o svá hřiště přicházejí a často ztrácejí i své domovy. Za takových okolností je výstavba hřišť Skupinou ČEZ jen pokrytecká snaha o zamaskování vlastních zločinů.

Nejde ale o nic nového! V lidské historii byl stejný princip hojně využíván nejrůznějšími zločinci k posilování kultu osobnosti, strany, organizace či firmy. Dokonce i takoví diktátoři, jako byl Stalin či Hitler, si dost dobře uvědomovali, že své zločiny mohou provádět jen za předpokladu, že výraznou část energie a prostředků věnují rozvoji sociálně prospěšných projektů. Získali si tak přízeň mnoha lidí a ve svých zločinech mohli téměř nerušeně dále pokračovat.

Nedovolme, aby ČEZ podobnou strategii používal v současnosti! Obyčejnému člověku možná částky, které ČEZ investuje do hřišť, přijdou jako ohromně vysoké. V porovnání s ročním ziskem této společnosti jde však jen o mizivý zlomek z celkové částky. Ze strany ČEZ jde jen o strategickou investici do zlepšování firemní image a do posilování pozice na trhu.

Zájmem obyčejných lidí je ale něco zcela jiného než prosazování cílů ČEZu! Měli bychom si konečně uvědomit, že naším kolektivním zájmem jsou opatření vedoucí k útlumu těžby hnědého uhlí a k zastavení provozu uhelných elektráren. Tato opatření totiž chrání nejen místní obyvatele, ale i lidi na mnoha místech ve světě, a to včetně dětí, které často díky klimatickým změnám přicházejí o své domovy a možnost hrát si na hřištích.