Lukáš Borl // archiv

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Před deseti lety se na japonském pobřeží vzedmula velká vlna tsunami,
která způsobila ohromné škody a ztráty lidských životů. Mimo jiné důsledkem této živelné pohromy došlo také k havárii v jaderné elektrárně Fukušima I. Naštěstí nedošlo k nejhoršímu, ale stačilo málo a mohlo to být jinak.

Člověku se ani nechce domýšlet důsledky toho, kdyby jaderná elektrárna byla ještě více poškozena a došlo k rozsáhlé kontaminaci radiací. Léta po havárii jaderné elektrárny Černobyl jsme byli ubezpečováni, že s pádem Sovětského svazu se z jaderné energetiky stal bezpečný podnik. Fukušima I. však ukázala, že to není pravda. Vedle selhání lidského faktoru a mechanismů vládnoucí ideologie jsou zde i další rizikové faktory, jako třeba živelné přírodní pohromy. Jaderná energetika nepřestala být velkým hazardem s našimi životy, jen proto, že bolševici šli od válu a elektrárny teď řídí velkopodnikatelé.

Černobylská havárie bývá vedle osobních selhání dávána za vinu také politice Sovětského svazu, kdy významní činitelé zamlčeli rizika a technické nedostatky aby zachovali vylhaný obraz o dokonalé velmoci. Jenže máme důvod si myslet, že politika buržoazních demokracií je dnes v tomto ohledu jiná? Nemyslím si. Tam kde je hlavním motivem finanční zisk, bývá tendence upozadit ostatní zájmy včetně potřeb lidské populace a ekosystémů. Jaderný průmysl s vidinou zisku expanduje za každou cenu. I kdyby to mělo znamenat zamlčování podstatného, hazardování se životy nebo dokonce jejich záměrné obětování.

Vykreslování Sovětského svazu jako jediného aktéra, který prostřednictvím propagandy a manipulací ohrožoval obyvatelstvo je krátkozraké. Kapitalisticky orientované země totiž hrají na podobnou propagandistickou notu. Netěží z toho funkcionáři Komunistických stran, ale kapitalisté. Účel je však stejný: uklidnit obyvatelstvo a manipulacemi ho přimět, aby jaderný průmysl přijalo a podporovalo. A když to nefunguje, vždy přijde na řadu argument: „Jaderná fyzika je složitý obor a jen vědecká obec může posoudit její možnosti či rizika.“ Stejně jako to dělal Sovětský svaz, i demokratické země prostě prosazují jaderný průmysl aniž by hleděli na potřeby obyvatelstva, kterému je vládnuto. Primárně jim jde o potřeby trhu a hromadění bohatství v rukou úzkých elit. A tomu je podřízeno vše ostatní.

Technokraté se zaklínají frázemi o technologickém pokroku a velkých možnostech civilizované společnosti. Fukushima I. a další příklady je usvědčují ze lži. Jaderná energetika stále ohrožuje miliardy lidí a ostatních živočišných druhů. Rizika jsou nezanedbatelná mimo jiné i z důvodu, že žádný vědecký pokrok nedokáže věci analyzovat se stoprocentní předvídatelností. Vždy existuje něco, co předvídat nejde a u jaderné elektrárny to může znamenat globální katastrofu. Technokrati to vědí, přesto pokračují po stejné cestě.

V květnu 2012 se rozhodli anarchisté Nicola Gai a Alfredo Cospito prostřelit koleno Robertu Adinolfimu, jadernému inženýrovi a správci Ansalto Nucleare. Chtěli tím sabotovat pokrok jaderného průmyslu, který představuje obecné ohrožení života na planetě Zemi. Oba anarchisté byli odsouzeni k dlouhým trestům ve vězení a jsou dosud vykreslováni jako krvelační teroristé a zločinci. Nejsem si jistý, zda jejich akce byla strategicky správná. Nepochybuji ale, že problém na který tím upozornili není žádná maličkost, kterou bychom měli ignorovat. Skuteční zločinci, kterých bychom se měli obávat jsou správci jaderného průmyslu. Je příznačné pro dnešní dobu, že ti, kteří se jim vzpírají jsou pronásledováni, zatím co jaderní průmyslníci jsou hýčkáni jako by byli ohromným přínosem pro lidstvo. Jak málo se v tomto změnilo od dob, kdy stalinismus ovládal velkou část populace.

• 11. 3. 2021