Lukáš Borl // archiv

zdroj: oafed.noblogs.org

Coronavirus (Covid-19) je zdravotní problém, se kterým se nakládá
způsobem, který vytváří další zdravotní problémy. Tak by se dalo
jednoduše vyjádřit, co se nyní děje. Možnost nákazy a dopadů na zdraví
jsou reálné, ale způsob, jakým se o tom informuje, vede k neméně závažným zdravotním problémům psychické a psychosomatické povahy. Lidé jsou strašeni víc, než je nutné, což přispívá k úzkostem a celkové mentální nepohodě.

Jak poznamenává psychoterapeut Adam Suchý, „Strach je přirozená emoce. Pokud ale vychází z představ o domnělém nebezpečí, stává se z něj úzkost, kterou je třeba vyřešit. Nahromaděná úzkost totiž narušuje
život.“

Přesně k tomu dochází, když média denně informují o tom, kolik přibylo
nakažených, aniž by zároveň objasnila podstatné souvislosti, jako třeba
i to, že nakazit se coronavirem nemusí automaticky znamenat smrt nebo
vážné zdravotní důsledky. Jsou zde ale i serioznější zdroje. Například
Silvia Ribeiro, vědecká pracovnice skupiny ETC uvádí, že „Covid-19, který nyní tvoří globální titulky, je druhem rodiny coronavirů, který způsobuje obecně mírná onemocnění dýchacích cest. Mohou být i vážná, ale jen pro velmi malé procento postižených kvůli jejich zranitelnosti.“

Jenže způsob jakým o coronaviru informují korporátní média spíše v
lidech probouzí pocity, že smrt na ně nyní číhá na každé zastávce MHD.
Není vůbec příjemné vidět vyděšené výrazy lidí v tramvaji a jejich
gesta, kterými jakoby dávali najevo, že každého, kdo se k nim přiblíží,
považují za nebezpečného. Z výrazů a projevů těch lidí jde cítit úzkost,
strach, panika, dezorientace. Tyto vypjaté emoce jednoznačně mají původ
v mechanismech, které spouštějí právě média.

Mnohá média šíří zbytečnou paniku, když coronaviru připisují větší sílu,
než jakou disponuje. Oproti tomu Silvia Ribeiro poznamená, že „Všechny
nemoci, které byly v posledních dvou desetiletích považovány za epidemie, včetně Covid-19, způsobily mnohem méně úmrtí než běžné nemoci, jako je například chřipka na které podle WHO (Světová zdravotnická organizace) každoročně zemře až 650 tisíc lidí po celém světě.“ Na wikipedii se pak můžeme dočíst, že „S chřipkou souvisí v ČR každoročně zhruba 2000 úmrtí.“

Po nakažení coronavirem (Covid-19) dosud v ČR zemřeli výhradně lidé s dalšími zdravotními problémy. Děsivější než tato nemoc je spíše moc, jakou mají média. Ona mohou spustit šíření masové paniky nadsazováním rizik coronaviru, ale zároveň nechat lidi v blaženém klidu, pokud neinformují o jiných typech virů, které každoročně páchají větší lidské ztráty. Média doslova kontrolují psychickou (ne)pohodu, a tím i celkové zdraví milionů lidí.

Důsledky mediální práce se dostavují již nyní. Zvýšená četnost úzkostí
vede k jejich hromadění, což bývá příčinou psychosomatických zdravotních problémů. Psychosomatika je chápána jako problematika chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. Laickým jazykem se to dá vysvětlit tak, že psychická nepohoda je natolik propojená s fyzickými funkcemi těla, že je výrazně negativně ovlivňuje. Trpí-li někdo četnými úzkostmi, může se to později projevit fyzickými komplikacemi. Psychické projevy ovlivňují somatické a naopak.

Oproti virovým epidemiím, které mají tendenci rychle ustoupit, však
psychosomatická onemocnění bývají dlouhodobým problémem. Silvia Ribeiro podotýká, že „stejně jako u všech virů mají postižené organismy tendenci vyvinout rezistenci.“ Předpokládat tedy můžeme, že dříve či později šíření coronaviru bude pozvolnější, zatímco naše schopnost obrany větší. Lze očekávat, že v době, kdy coranavirus již nebude v pandemické fázi, mnohá psychosomatická onemocnění způsobená masovou panikou budou nadále komplikovat životy mnoha lidí. Virus bude pod kontrolou, nikoli však úzkosti, deprese, panické úzkostné poruchy a jiná onemocnění.

Problém spočívá v tom, že místo toho, aby se lidé snažili situaci přijmout takovou, jakou skutečně je nebo ji pozitivně ovlivnili, nechávají se negativně ovlivňovat situací. Ztrácejí nad situací a svými emocemi kontrolu a díky tomu někdo jiný posiluje kontrolu nad nimi samotnými. Jsou to především média, politici, farmaceutické korporace i někteří vědci.

Nechat se ovlivňovat situací v tomto případě znamená podléhat
mechanismům, které mohou spouštět procesy závažných psychických a
psychosomatických onemocnění. Závěr celé této úvahy bych tedy shrnul asi takto: Pokud coronavirus přináší pochopitelné obavy o naše zdraví, měli bychom s takovými emocemi nakládat tak, aby to nevedlo k ještě většímu ohrožení našeho zdraví.

Lukáš Borl . 17. 3. 2020