Je poměrně známou skutečností, že se mě určití lidé snaží systematicky izolovat, že k tomu využívají vlastní převahy a někteří také privilegií střední třídy. Jeden z jejich neformálních vůdců, příznačně přezdívaný “Předseda” rád používá slogan “Borl: marginalizovat a izolovat”. Před publikem svých “podřízených” takto neskrytě vyjadřuje jaká má být skupinová strategie. Metody pak mohou být různé od pomluv, falešných obvinění, zesměšňování, dehonestace, blokování přístupu do prostorů, vyhrožování až po fyzickou agresi.
Myslím, že už vím, co bývá častým impulzem k eskalaci útoků vůči mě, které někdy jsou otevřenou šikanou. Tuto skupinu agresorů dráždí každý pohled na to, že jejich izolační strategie nefunguje jak si přejí. Tito lidé vynakládají tolik energie, ale opakovaně se nacházejí další trhliny v jejich nereálné představě, že Lukáš Borl je izolovaný osamělý jedinec. Intenzita útoků vůči mě vzrůstá pokaždé, když tyhle lidi postavím před realitu, že mám přátelské vztahy, že jsem obklopen lidmi se kterými se organizujeme nebo si pomáháme, a že jich není zrovna málo.
Mohu uvést jeden nedávný příklad, abych přiblížil jak funguje tento proces spouštění útoků a následného stupňování. Během slunečného sobotního odpoledne (konkrétně 14. 6. 2025) jsem na jedné žižkovské ulici v Praze spoluvytvářel Dočasnou autonomní zónu a v ní zdarma pomáhal sdílet různé publikace převážně s antimilitaristickým zaměřením. V průběhu celého dne přicházeli lidé se kterými jsem se zdravil, vřele vítal, objímal, diskutoval. Bavili jsme se o tom jak se nám v životě daří nebo o sociálních tématech. Někteří se citlivě zajímali o moje zdraví a materiální zázemí, jiní se mnou sdíleli jídlo či kafe nebo mě zvali na pivo. Další mě zase zvali na návštěvu k sobě domů, brali si publikace, dávali mi svoje publikace, přispívali peníze na další tisk. Někdo zase nabízel pomoc s překlady nebo uskladněním osobních věcí na bezpečném místě.
Všechno tohle jsou velice konkrétní projevy toho, že nejsem izolovaný osamělý jedinec se kterým nikdo nechce mít nic společného. A já se domnívám, že právě při pohledu na tuto skutečnost v šikanátorské bandě rostla frustrace, která následně spouštěla emoce vzteku transformované v eskalující útoky. V tento konkrétní den se to projevilo naštěstní jen verbální agresí, zastrašováním, spekulativním obviňováním/1/, vyhrožováním a zesměšňováním. Jako v předchozích případech šikanátoři využili své početní a fyzické převahy. Kdo ví, co by se ten den dělo, kdybych jim jasně nedal najevo, že jsem ozbrojený a připravený se bránit, pokud budou svou agresi dál stupňovat a ohrozí mě. /2/
Podobné zkušenosti ve mně v minulosti vyvolávaly dlouhotrvající mentální bolest a pocity bezmoci. Postupně jsem si ale vyvinul způsoby jak zachovat svou mentální pohodu. Jednoduše, snažím nevěnovat tolik pozornosti těm podlým útokům a stresujícím situacím, kterým jsem byl vystaven. Místo toho se víc soustředím na příjemné záležitosti, kterých tam bylo také poměrně dost. Konkrétně, přátelské hovory, vřelé obejmutí, sdílení zdrojů, politická afinita, mentální podpora, vzájemná péče, pozvánky, plánování atd. atd. atd.
Ohromnou radost mám také z toho, kolik lidí se mně v ten den zastalo nebo se alespoň snažili napjatou situaci deeskalovat. Vážím si toho a děkuju vám. Vím, že jsem udělal také několik chyb a doufám, že budu mít příležitost osobně sdělit dotyčným osobám svou omluvu a zeptat se jak mohu věci napravit nebo alespoň zmírnit negativní dopady.
Těším se na další slunečný den, na další čas s přáteli, na další kolektivní aktivity. Věřím, že existence party šikanátorů mi nedokáže vzít radost a vůli do života, i když v minulosti byly chvíle, kdy radostné pocity přebíjela bolest, temnota a pocity zmaru.
Venku svítí a hřeje slunce. Je skvělé to vidět a hýčkat si příjemné emoce, které to vyvolává. Půjdu se vykoupat, přečíst si zajímavou knihu/3/ a sníst dobré jídlo. Půjdu se připravit na další setkání s přáteli.
Život dokáže být krásný, dokonce i když člověk je obklopen tolika hrůzami.
Lukáš Borl, 16. 6. 2025
Poznámky:
/1/ Stejní lidé mě v minulosti obviňovali z vyhrožování infoshopu Trhlina a z doručení zápalných lahví. Tentokrát ale tvrdili, že jsem podle nich měl do Infoshopu doručit lahve s močí. Zjevně při své snaze poškodit mě se nedokážou ani pořádně domluvit jaká obvinění proti mě budou vznášet aby dosáhli svého cíle. Ve svém obsáhlém textu “Souvislosti incidentu…” jsem zveřejnil text týkající se Trhliny a Žižkostela z jehož autorství mě obviňují tito pseudo policisté, soudní znalci a soudci. Zde bych chtěl doplnit, že mým cílem nebylo aktivity spojené s tímto výhružně znějícím textem schvalovat. Stejně jako u dalšího uvedeného příkladu i v tomto si myslím, že tyto aktivity jsou velice sporné a nikdo by je neměl veřejně schvalovat nebo glorifikovat. Já to také nikdy neučinil a každou snahu mě s tímto spojovat považuju za nebezpečnou spekulativní pomluvu.
/2/ Vlastně mě ani nepřekvapilo, že toto sdělení o připravenosti na sebeobranu, agresoři kterými jsem byl obklopen začali prezentovat jako vyhrožování a tudíž v jejich očích další důvod proč v agresi vůči mě pokračovat. Poměrně zábavný moment vyvstal, když se ve mně jeden z agresorů snažil “ukáznit” řečmi o tom, že být viditelně ozbrojený na veřejnosti je hrozná záležitost, protože tam jsou děti. Vůbec mu ale nevadilo, že vedle něho stojí jeho komplic a má na hrudi viditelné logo tzv. “Resistance Committee”, které zobrazuje dvě útočné pušky.
Mohl bych také odkázat na fotografie zahalených ozbrojenců na webu jeho organizace.
A pochybuju, že existuje způsob jak Anarchistická federace chrání děti před přístupem k těmto fotografiím ozbrojenců ozbrojených útočnými puškami, samopalem atd. Ukrajinská armáda, kterou tak horlivě podporují rozhodně také nechodí po ulicích se zbraněmi skrytými před pohledem dětí. A pokud bych někdo chtěl tvrdit, že to dělají kvůli obraně sebe a svých blízkých, pak chci zdůraznit, že přesně tohle je důvod, proč jsem ozbrojený.
/3/ Asi není úplně náhoda, že jsem se rozhodl vzít do rukou knihu “Svět je les, les je svět“ od Ursula K. Le Guin. Tu jsem dostal jako dar od někoho s kým se v některých politických otázkách zásadně neshodnu, ale přesto cítím úctu, vzájemný respekt a příjemné pocity při každém kontaktu.