Lukáš Borl // archiv

Pro dost lidí „Sametová revoluce“ začala 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě. Ne každý však ví o významných ekologických demonstracích, které předcházeli o několik dnů dříve v Teplicích. Následující text se snaží tyto události po 22 letech připomenout a zhodnotit jejich význam ve vztahu k současnosti. 

Ekologické protesty v Teplicích, které proběhly od 11. do 13. listopadu 1989, značně vyděsily představitele tehdy vládnoucí KSČ. Vyvolal je teprve šestnáctiletý student Zbyněk Jindra, který také vystupoval pod přezdívkou Oněgin.

Akci Jindra organizoval společně s kamarádem Davidem Krčmářem. Pomáhal jim také jednadvacetiletý Jindřich Uhlíř, kytarista místní punkové kapely Jateční ulice.

“Já nejdřív netušila, že to organizuje můj syn. Myslím, že jeho hlavní motivací k ekologické demonstraci bylo to, že jeho sestra trpěla různými chorobami,” řekla matka Zbyňka Jindry. Jindra tragicky zemřel při autohavárii v roce 1996.

Podhoubím prvních protestů byl s největší pravděpodobností okruh teplického undergroundu. Do něj patřili lidé rozšiřující mezi své známé zakázané tiskoviny a především lidé napojeni na místní punkové a nezávislé kapely.

“Myslím, že jsme zrovna seděli U Fóglů (lidový název restaurace U Ptáčků v teplické čtvrti Šanov – poz. red.), když mi Oněgin řekl: Něco pro tebe mám. A ukázal mi ty plakáty. Byly na listech formátu A5, kopírované byly buď sítotiskem, nebo cyklostylem, to už si nevybavuji. První, co jsem mu na to řekl, byla věta: Ty vole, za tohle nás zavřou,” vzpomíná dnes Uhlíř.

Už 8. listopadu plakáty na ulicích vyzvaly spoluobčany, aby vzali plynové masky či roušky a přišli v sobotu 11. listopadu navečer na centrální náměstí. V sobotu dorazilo na demonstraci 600 až 800 lidí. O den později, v neděli 12. listopadu, se na náměstí sešlo už tisíc lidí.

Většinu tvořili studenti, učni, vysokoškoláci, mladí lidé. Na záda demonstrantů začaly poprvé dopadat policejní obušky.

Petr Veselský, jedna z ústředních postav teplických demonstrací v neděli 12. listopadu 1989 vylezl na kašnu na teplickém náměstí a vyzval shromážděné občany, aby sestavili petici. V bytě učitelky teplického gymnázia Jany Dvorské se kromě Veselského pak sešlo ještě dalších pět lidí. Hlavním požadavkem petice bylo, aby vedení města uspořádalo v co nejkratším termínu veřejné shromáždění s občany, kde vysvětlí, jak chce ekologickou situaci v Teplicích řešit. V pondělí 13. listopadu převzal archy předseda městského národního výboru.

PŘÍČINY A NÁSLEDKY DEMONSTRACÍ

Příčin protestů v severočeských Teplicích bylo hned několik. Smogové inverze v roce 1989 na severu Čech trvaly nepřetržitě už od poloviny října. Žlutošedá mlha byla tak hustá, že se skrze ni nedalo vidět na pět metrů. Navíc páchla sírou z dolů. Lidé kvůli tomu byli silně nespokojení, a není tedy divu, že na výzvu z plakátů zareagovali.

Pro některé z protestujících však „smogová demonstrace“ byla dobrou „záminkou“ k protestu proti stalinistické totalitě pod vedením KSČ. Ta tehdy dusila lidi podobně jako smog samotný. Vedle hesla “Chceme čistý vzduch” se tehdy skandovalo i dvojsmyslné “Nechte nás dýchat”. Třídenní demonstrace za čistý vzduch nakonec donutily místní stranické funkcionáře k dialogu s veřejností.

Teplické demonstrace vyvrcholily v pondělí 20. listopadu na tamním zimním stadionu. Teplický stadion, zde se odehrál první dialog mezi KSČ a veřejností. Předseda okresního výboru KSČ Antonín Váňa odpovídal na otázky občanů. Ekologické zaměření demonstrací se však už změnilo, už šlo o politiku. Také proto, že na stadionu vystoupil student z Prahy Radek Chmel a vylíčil, co se stalo na Národní třídě.

Tisíce lidí pak jako v uplynulých dnech kráčelo městem, jen obsah volaných vět už byl jiný: “Na Štěpána bez Štěpána, Jakeše do koše nebo Zůstali jste sami”.

22 LET PO TÉ

Co se změnilo od doby kdy probíhaly protesty v Teplicích? Změnilo se toho mnoho, řekl by si kde kdo. Stalinismus byl přeci vystřídán tržním kapitalismem a stranická diktatura byla nahrazena demokracií. No jo, ale opravdu je to tak výrazná změna, nebo je to jen příslovečný krok z bláta do louže?! Je možné mluvit o skutečné svobodě, když stalinská diktatura byla nahrazena diktaturou trhu a ekonomických elit, které ždímají zisk z námezdně pracujících? Je možné mluvit o skutečné změně vztahu k životnímu prostředí, když přírodní ekosystémy dnes nejsou ničeny na příkaz bolševických komisařů, ale na povel hrstky bohatých, kteří stojí u kormidla kapitalistické lodi, ze které bezohledně hází tisíce lidí přes palubu?

Jsem přesvědčen o tom, že zase tak velkých změn dosaženo nebylo! Bolševické bezpráví bylo nahrazeno bezprávím kapitalistickým. Stalinská třídní společnost byla nahrazena třídní společností neoliberálního kapitalismu. Technologie nyní, stejně jako před rokem 1989 neslouží k uspokojení celospolečenského zájmu a potřeb, ale k hromadění zisku pro úzkou elitu. A na čí úkor jsou tyto zisky hromaděny? Na úkor námezdně pracujících, nejrůznějších neprivilegovaných skupin, mimolidských tvorů a ekosystémů planety země – stejně jako před „sametovou revolucí“.

To, že se toho zas až tolik nezměnilo ukazují i současné události. Po 22 letech opět lidé vycházejí do ulic, aby vyjádřili rozhořčení nad znečišťováním ovzduší a životního prostředí. Tentokrát se protestuje například proti skladování nebezpečných odpadů mezi Mostem a Litvínovem a proti jeho spalování v Cementárně nedaleko Litoměřic.

Na pátek 11. listopadu 2011 plánují od 16:00 hodin v Teplicích na „Benešáku“ nespokojení lidé vzpomínkovou akci spojenou s protestem proti spalování ostravských ropných kalů v čížkovické cementárně. V podobném duchu by měla být i demonstrace, která proběhne den po té, tedy 12.11. od 10:00 Litoměřicích. Vedle těchto protestů se také šíří informace o možných blokádách transportu nebezpečného odpadu do severních Čech a blokádách provozu Cementárny v Čižkovicích.

Doufejme, že tentokrát lidé nebudou opakovat zásadní chyby z „osmdesátéhodevátého“ a pochopí jednu zásadní věc: Aby byly protesty opravdu účinné a vedly k radikální změně, je potřeba je iniciovat bez politiků a navzdory politikům, mimo stát a v opozici proti státu, mimo odbory a proti nim. Třída neprivilegovaných si musí uvědomit, že její úspěch je podmíněn vytvořením orgánů a struktur nezávislé politiky. Politická autonomie nikdy nemůže vyrůst na poli hierarchických a reformistických organizací jakými jsou politické strany, odbory nebo občanské platformy bez revolučního programu.

…………………………………………………………………….

zdroje: idnes.cz – ceskydomov.cz – aktualne.centrum.cz – ceskatelevize.cz