Site menu:

“Mezi světem radikálních akademiků a lidí, kteří se pouští do boje se svými vykořisťovateli, je nutný intelektuální odstup – nutný je proto, že akademik říká jen své akademické věci, které jsou na míle vzdálené zkušenosti „chudých“ nebo kohokoli jiného, o kom mluví.”

skupina Aufheben

Lukáš rád pročítá tyto weby

http://antifenix.noblogs.org/

Czarna Teoria

libcom fan art

RSS Sol!s

RSS Třídní válka

RSS Přátelé komunizace

RSS Kolektivně proti kapitálu

RSS Anarchistická federace

RSS Knihovnička Starého Krtka

RSS Historický spolek Zádruha

RSS For the animals

Recent Comments

Site search

Categories

Svět nám podává jed a nutí nás provádět zbytečné a hnusné činnosti; vnucuje nám potřebu peněz a zbavuje nás vášnivých vztahů. Stárneme mezi muži a ženami, nemajícími žádné sny, jsme cizinci v realitě, neposkytující žádný prostor projevům štědrosti. Nejsme stoupenci sebezapírání. Jde prostě o to, že to nejlepší, co nám tato společnost může nabídnout (kariéra, sláva, náhlý zisk, „láska“), nás jednoduše vůbec nezajímá. Vydávání rozkazů se nám hnusí stejně jako jejich plnění. Jsme vykořisťováni jako kdokoli jiný a chceme s vykořisťováním skoncovat. Pro nás vzpoura nepotřebuje žádné jiné ospravedlnění.”

Anonym

Lukáš rád pročítá tyto weby

RSS Anarchist news

RSS Act for freedom now!

RSS Eelephant editions

RSS Seattle Solidarity Network

RSS Sobre l’Operació Pandora

RSS Anarhija.info

RSS Crimethinc

RSS Insurrection news

RSS 325

RSS Black & Pink

Boj o Řízkárnu

Reportáž z demonstrace proti Řízkárně

Zatýkání při močení na věznici

Solidární vzkaz anarchistům před vazební věznicí Praha – Ruzyně

Archives

Jak restaurace Čorkárna bránila obchodní tajemství

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Varování: Postavy tohoto příběhu jsou smyšlené, stejně jako příběh samotný. Případná podobnost s konkrétními lidmi a událostmi není vyloučena, protože podobné věci se prostě často dějí.

……..

„Halóóó, je tam magor…? Ehm, zapoměl jsem jak se jmenuješ, magore.“ Po chvilce se ozve odpověď.

„U telefonu je major Janek. Kdo je tam a co vás trápí?“

Hrubec se z hluboka nadechne a pak vyjekne. „Tady je Hrubec z restaurace Čorkárna. Zase jsou tady nýmandi. Chodí za zákazníkama. No prostě hrůza.“ 

Nastává několikasekundové ticho během kterého major přemýšlí, co odpovědět. „No, a v čem je problém?“ Ptá se nechápavě.

„Oni zákazníkům říkají, že neplatím zaměstnancům za práci a ať se teda jdou najíst jinam.“

„Promiňte pane Hrubec, ale pořád nechápu v čem je problém. Vždyť oni jim říkají pravdu. Nebo vy už jste začal vyplácet mzdy?“

„Jéééžišmarja, problém je přeci právě to, že jim říkají pravdu. Oni jim odkrývají moje obchodní tajemství. Chápete? Představte si, jaký by to mělo následky pro mojí Čorkárnu, kdyby některý ten zákazník vyžvanil moje obchodní tajemství konkurenci. Kdyby se dozvěděla, že  jádrem mé prosperity je oškubávání zaměstnanců, hned by tento přístup zavedla ve vlastním podniku. Já bych pak nemohl konkurovat a krachnul bych.“

Hrubec chtěl pokračovat, ale major ho přerušil. „Klídek pane Hrubec. Hlavně klídek. Já sice těmhle zákonům trhu moc nerozumím, ale poradím se s kolegama. Oni se mrknou do zákoníku a určitě přijdou na to, jak ochránit vaše obchodní tajemství. Zatim ty zločince nějak zabavte, ať neodejdou z místa činu dříve, než dorazíme.“

Hrubec zavěsil a radostně si promnul ruce. Trvalo to jen malou chvíli a už byl na terase mezi protestujícími. Nejdříve se ale obrátil na rodinku, která si u stolu pročítala jídelní lístek. Nasadil masku slušňáka, kterou trénuje mnoho let. Vzápětí spustil.  „Madam a vážený pane! Vítejte v Čorkárně. Věřím, že Vám budou naše jídla chutnat. Nenechte se rušit od těchto pochybných existencí. Jsou to agenti. Poslala je sem závistivá konkurence. Nevěřte ničemu, co vám říkají. Ničeho se nebojte. Naše ochranka je brzy vyvede ven.“

„Jééé, oni tady mají ochranku jako pan prezident.“ Vyjeklo jedno ze tří
dětí u stolu.

„No my jí nemáme přímo tady, ale už jsem ochrance volal na stanici. Brzy přijdou v plné výzbroji.“

V tu chvíli se ozvala i matka toho dítka. „Promiňte, že jsem tak zvědavá, ale zajímalo by mě, kolik jí platíte za její služby. To asi není zrovna levná záležitost taková ochranka, že?“

Hrubec se trochu zarazil, ale brzy zase spustil. „Milá paní, věci se mají takto. Mě to nestojí nic, protože v Česku je spoustu lidí, kteří mi na tu ochranku přispívají.“

„To Vám jen tak dávají peníze na vaši ochranu?“ Zeptala se paní nechápavě.

„Ano, my tomu tomu pracovně říkáme daňový systém, ale vlastně je to
taková charitativní sbírka na bezpečnostní složky. Ty pak pomáhají
podnikatelům ochránit jejich živobytí. Třeba před takovými narušiteli
jako jsou tito.“ Jeho ruka se zvedla a prstem ukázal směrem k protestujícím.

Jeden se utrhl od skupiny a prodral se ke stolu. Spustil svým rozlobeným hlasem. „Jídlo v této restauraci vaří lidé, kteří nedostávají za svou práci zaplaceno. Proto …“

V tu chvíli mu Hrubec skočil do řeči a neumožnil mu to doříct. „Tak to vidíte mladá pani. Ti hulváti Vás ani nenechají vklidu najíst. Jsou to
nevychovanci a hrubiáni. Ještě, že máme na takové případy tu ochranku a tolik lidí ochotných ji platit. Ochranka si s nimi už poradí a Vám naši šťastní zaměstnanci darují jablečný závin jako malou omluvu za toto nepříjemné divadlo.“

Jen co to dořekl, u vchodu se objevila policejní hlídka s majorem Jankem
v čele. Hlídka nejprve mlčky zmonitorovala prostor pohledem. Pak
požádala Hrubce, aby s nimi nachvíli šel stranou. Po krátké poradě se
vrací. Hrubec se proradně usmívá a deset policistů za ním nasazuje výraz
drsňáků z kovbojky. „Tááákže, seberte si všechny ty svoje extremistický
letáky a do tří minut, ať vás tady nevidíme.“

Než stihnul major Janek říct více, mezi protestujícími to začalo vřít. Jeho řeč přehlušil hlučný povyk. „Nikam nepůjdeme. Neděláme tady nic špatného. Jen lidem říkáme, že Hrubec neplatí zaměstnancům za práci.“

Hrubec do toho pohotově vstoupil. „No, tak to vidíte. Ani neni potřeba je předvolávat k výslechu. Oni se ke svým zločinům přiznávají sami.“

„Jaképak zločiny?“ Ohradili se protestující.

„Vyzrazujete obchodní tajemství Čorkárny a tím porušujete posvátné
zákony trhu.“

„Obchodní tajemství? Zákony trhu?“ Podivili se hlasitě protestující.

„Ano! Tak třeba zákon neviditelné ruky trhu praví: Expanduj nebo zemři. A tak expanduju, aby můj podnik nezemřel pod tlakem konkurence.“

„Ale vy neplatíte lidem za práci. To je ta vaše expanze?“

„No, tak někdo ten ekonomický růst musí zaplatit, ne? Přeci to nebudu já, když jsem tady šéf. Ať platí zaměstnanci. Stačí, že jsem tak štědrý, že jim dávám práci, a to úplně zadarmo.“

„Takže vám přijde v pořádku, že Čorkárna funguje díky nezaplacené
práci?“

„Tak to vidíte majore. Už tady zase pokřikují moje obchodní tajemství.
Zastavte je dříve, než mě zrujnují.“

„Cože?“ Vykřikla jedna z protestujících holek. „To vaše obchodní tajemství je obyčejná zlodějna a vykořisťování.“

„Omyl holčičko. Je to obyčejné snižování výrobních nákladů. Ty toho asi o ekonomice moc nevíš, že? Nechápeš ani nejzákladnější zákonitosti trhu. Bez nich by se svět propadnul do naprosté anarchie.“

„Tak dóóst!“ Vstoupil do slovní přestřelky major. „Tady žádnou anarchii
trpět nebudeme. My si potrpíme na pořádek a dodržování zákonů. A to i těch tržních. Vyzívám vás, přestaňte porušovat zákony trhu a nechte tady pana Hrubce dělat jeho ušlechtilou práci pro blaho národa. Kdyby jste vy lůzo šli raději do práce snižovat výrobní náklady. Copak vás rodiče nenaučili, že bez práce nejsou koláče?“

V tu chvíli do toho vstoupí jeden prostestující chlápek. „Nojo, jenže v Čorkárně nikdo z kuchařů koláče nemá, prestože tvrdě pracují 10 hodin denně. Všechny koláče má na talíři Hrubec.“

Hrubec se z hluboka nadechne, aby mohl reagovat. „Jéééžišmarja, co jste
všichni dělali ve škole v hodinách ekonomiky? Tohle je přeci další
ekonomický zákon. Říká se tomu dělba práce. Všichni nemůžou dělat
všechno, a tak se jednotlivé pracovní úkoly rozdělují mezi různé lidi. Je to efektivní ekonomický proces. Kuchaři koláče pečou a já je ochutnávám. Pěkně si tu práci dělíme a ekonomika vzkvétá. Dokážete si představit jak by bylo pro kuchaře náročné, kdyby museli koláče péct a současně je i jíst? Vždyť by se chudáci strhali. Ještě že mají nás šéfy. My je v tom nenecháme a o práci se s nimi ochotně podělíme. Myslím, že mí kuchaři musí být náramně šťastní, že beru tu nejnáročnější část práce na sebe. A věřte, že je to oběť veliká. Nikomu bych nepřál aby tak jako já musel trpět bolestmi břicha z přejídání.“

Major se na Hrubce zadívá soucitným pohledem. „Pane Hrubec, vy to asi
máte v životě hodně těžké.“

„To víte, že mám. Já tu svou část práce beru tak zodpovědně, že se
některé dny vůbec nezastavím. Není čas na odpočinek. Kuchaři pořád
kuchtí a tak musím bez přestávky ochutnávat. Bylo by to jednodušší,
kdybych měl tváře jako křeček a mohl si tam část práce odkládat. Jenže jsem obyčejný člověk, takže můj žaludek má nepřetržitou pracovní dobu. A pak do toho ještě tyhle nýmandi, co mi to jen komplikují. Je to opravdu šílený svět. Ta lidská chamtivost snad nemá meze. Něco lidem dáte a oni za chvíli přijdou, že toho je málo, ať jim dáte víc. Dáte lidem práci a oni se vám odvděčí tím, že chtějí, ať jim dáte i mzdu, ať jim dáte ochranné pracovní pomůcky a taky ať jim dáte pracovní volno. Pořád něco chtějí a nikdy nemají dost. Chamtivci to jsou. Hanba!“

….Pokračování jistě příště, protože některé příběhy nemají konec.

Příběh zpracoval Lukáš Borl

Comments

Comment from jacaha
Time 2017/12/17 at 00:21

Dost ftipný. Trochu mi to připomíná příběh jedný “restaurace” v Praze. Hádejte který 🙂

Comment from MarioVow
Time 2018/03/14 at 11:24

Hellow All I like pizza! 🙂
http://roll.lg.ua/

Comment from dlmuga
Time 2018/05/16 at 00:13

online sat essay grader
best essays discount code
writing an essay format
type an essay online for free http://speedy-papers.com

Write a comment